disney12

2009-06-04T06:43:00.000-07:00

They're good at this stuff. Really good. But now they propose to become
something else as well; a coherent city of information, its architecture
planned from the ground up. And they expect that whole highways of data
will flow into and through their city. Yet they also seem to expect that
this won't affect them. And that baffles us, and perhaps it baffles the
Singaporeans that it does.

Myself, I'm inclined to think that if they prove to be right, what will
really be proven will be something very sad; and not about Singapore, but
about our species. They will have proven it possible to flourish through
the active repression of free expression. They will have proven that
information does not necessarily want to be free.

But perhaps I'm overly pessimistic here. I often am; it goes with the
territory. (Though what could be more frightening, out here at the deep
end of the 20th century, than a genuinely optimistic science fiction
writer?) Perhaps Singapore's destiny will be to become nothing more than a
smug, neo-Swiss enclave of order and prosperity, amid a sea of
unthinkable...weirdness.

Dear God. What a fate.

Fully enough to send one lunging up from one's armchair in the atrium
lounge of the Meridien Singapore, calling for a taxi to the fractal-free
corridors of the Airtropolis.

But I wasn't finished, quite. There'd be another night to brood about the
Dutchman.

2008-11-26T09:57:00.000-08:00

Hard to say. And therein, perhaps, lies Singapore's real importance. The
overt goal of the national IT2000 initiative is a simple one: to sustain
indefinitely, for a population of 2.8 million, annual increases in
productivity of three to four percent.

IT, of course, is "information technology," and we can all be suitably
impressed with Singapore's evident willingness to view such technology
with the utmost seriousness. In terms of applied tech, they seem to have
an awfully practical handle on what this stuff can do. The National
Computer Board has designed an immigration system capable of checking
foreign passports in 30 seconds, resident passports in fifteen.
Singapore's streets are planted with sensor loops to register real-time
traffic; the traffic lights are computer controlled, and the system
adjusts itself constantly to optimize the situation, creating "green
waves" whenever possible. A different sort of green wave will appear if a
building's fire sensor calls for help; emergency vehicles are
automatically green-lighted through to the source of the alarm. The
physical operation of the city's port, constant and quite unthinkably
complex, is managed by another system. A "smart-card" system is planned to
manage billings for cars entering the Restricted Zone. (The Restricted
Zone is that part of central Singapore which costs you something to enter
with a private vehicle. Though I suspect that if, say, Portland were to
try this, the signs would announce the "Clean Air Zone," or something
similar.)

2008-10-09T01:06:00.000-07:00

But still. And after all. It's boring here. And somehow it's the same
ennui that lies in wait in any theme park, put particularly in those that
are somehow in too agressively spiffy a state of repair. Everything
painted so recently that it positively creaks with niceness, and even the
odd rare police car sliding past starts to look like something out of a
Chuck E. Cheese franchise... And you come to suspect that the reason you
see so few actual police is that people here all have, to quote William
Burroughs, "the policeman inside."

And what will it be like when these folks, as they so manifestly intend to
do, bring themselves online as the Intelligent Island, a single giant
data-node whose computational architecture is more than a match for their
Swiss-watch infrastructure? While there's no doubt that this is the
current national project, one can't help but wonder how they plan to
handle all that stuff without actually getting any on them? How will a
society founded on parental (well, paternal, mainly) guidance cope with
the wilds of X-rated cyberspace? Or would they simply find ways not to
have to? What if, while information elsewhere might be said to want to be
free, the average Singaporean might be said to want, mainly, not to rock
the boat? And to do very nicely, thank you, by not doing so?

Are the faceless functionaries who keep Shonen Knife and Cosmo
anti-feminism out of straying local hands going to allow access to the
geography-smashing highways and byways of whatever the Internet is
becoming? More important, will denial of such access, in the coming
century, be considered even a remotely viable possibility by even the
dumbest of policemen?

2008-10-07T00:49:00.000-07:00

Singapore is curiously, indeed gratifyingly devoid of certain aspects of
creativity. I say gratifyingly because I soon found myself taking a rather
desperate satisfaction in any evidence that such a very tightly-run ship
would lack innovative elan.

So, while I had to admit that the trains did indeed run on time, I was
forced to take on some embarrassingly easy targets. Contemporary municipal
sculpture is always fairly easy to make fun of, and this is abundantly
true in Singapore. There was a pronounced tendency toward very large
objects that resembled the sort of thing Mad magazine once drew to make us
giggle at abstract art: ponderous lumps of bronze with equally ponderous
holes through them. Though perhaps, like certain other apparently
pointless features of the cityscape, these really served some arcane but
highly specific geomantic function. Perhaps they were actually conduits
for feng shui, and were only superficially intended
to resemble Henry Moore as reconfigured by a team of Holiday Inn furniture
designers.

But a more telling lack of creativity may have been evident in one of the
city's two primal passions: shopping. Allowing for the usual variations in
price range, the city's countless malls all sell essentially the same
goods, with extraordinarily little attempt to vary their presentation.
While this is generally true of malls elsewhere, and in fact is one of the
reasons people everywhere flock to malls, a genuinely competitive retail
culture will assure that the shopper periodically encounters either
something new or something familiar in an unexpected context.

Singapore's other primal passion is eating, and it really is fairly
difficult to find any food in Singapore about which to complain. About the
closest you could come would be the observation that it's all very
traditional fare of one kind or another, but that hardly seems fair. If
there's one thing you can live without in Singapore, it's a Wolfgang Puck
pizza. The food in Singapore, particularly the endless variety of street
snacks in the hawker centers, is something to write home about. If you hit
the right three stalls in a row, you might decide these places are a
wonder of the modern world. And all of it quite safe to eat, thanks to the
thorough, not to say nitpickingly Singaporean auspices of the local
hygiene inspectors, and who could fault that? (Credit, please, where
credit is due.)

2008-08-11T04:48:00.000-07:00

Singapore, meanwhile, has dealt with its own sex industry in two ways: by
turning its traditional red-light district into a themed attraction in its
own right, and by moving its massage parlors into the Beverly Centers.
Bugis Street, once famous for its transvestite prostitutes - the sort of
place where one could have imagined meeting Noel Coward, ripped on opium,
cocaine, and the local tailoring, just off in his rickshaw for a night of
high buggery - had, when it proved difficult to suppress, a subway station
dropped on top of it. "Don't worry," the government said, "we'll put it
all back, just the way it was, as soon as we have the subway in." Needless
to say, the restored Bugis Street has all the sexual potential of
"Frontierland," and the transvestites are represented primarily by a
number of murals.

The heterosexual hand-job business has been treated rather differently,
and one can only assume that it was seen to possess some genuine degree of
importance in the national Confucian scheme of things. Most shopping
centers currently offer at least one "health center" - establishments one
could easily take for slick mini-spas, but which in fact exist exclusively
to relieve the paying customer of nagging erections. That one of these
might be located between a Reebok outlet and a Rolex dealer continues to
strike me as evidence of some deliberate social policy, though I can't
quite imagine what it might be. But there is remarkably little, in
contemporary Singapore, that is not the result of deliberate and no doubt
carefully deliberated social policy.

Take dating. Concerned that a series of earlier campaigns to reduce the
national birth rate had proven entirely too successful, Singapore has
instituted a system of "mandatory mixers." I didn't find this particularly
disturbing, under the circumstances, though I disliked the idea that
refusal to participate is said to result in a "call" to one's employer.
But there did seem to be a certain eugenic angle in effect, as mandatory
dating for fast-track yuppies seemed to be handled by one government
agency, while another dealt with the less educated. Though perhaps I
misunderstood this, as Singaporeans seemed generally quite loathe to
discuss these more intimate policies of government with a curious foreign
visitor who was more than twice as tall as the average human, and who
sweated slowly but continuously, like an aged cheese.

2008-08-07T06:46:00.000-07:00

Ordinarily, confronted with a strange city, I'm inclined to look for the
parts that have broken down and fallen apart, revealing the underlying
social mechanisms; how the place is really wired beneath the lay of the
land as presented by the Chamber of Commerce. This won't do in Singapore,
because nothing is falling apart. Everything that's fallen apart has
already been replaced with something new. (The word infrastructure takes
on a new and claustrophobic resonance here; somehow it's all
infrastructure.)

Failing to find any wrong side of the tracks, one can usually rely on a
study of the nightlife and the mechanisms of commercial sex to provide
some entree to the local subconscious. Singapore, as might be expected,
proved not at all big on the more intense forms of nightlife. Zouk,
arguably the city's hippest dance club (modelled, I was told, after the
rave scenes in Ibiza), is a pleasant enough place. It reminded me, on the
night I looked in, of a large Barcelona disco, though somehow minus the
party. Anyone seeking more raunchy action must cross the Causeway to
Johore, where Singaporean businessmen are said to sometimes go to indulge
in a little of the down and dirty. (But where else in the world today is
the adjoining sleazy bordertown Islamic?) One reads of clubs there having
their licenses pulled for stocking private cubicles with hapless
Filipinas, so I assumed that the Islamic Tijuana at the far end of the
Causeway was in one of those symbiotic pressure-valve relationships with
the island city-state, thereby serving a crucial psychic function that
would very likely never be officially admitted.

2008-08-01T12:57:00.000-07:00

Because Singapore is one happening place, biz-wise. I mean, the future
here is so bright.... What other country is preparing to clone itself,
calving like some high-tech socioeconomic iceberg? Yes, here it is, the
first modern city-state to fully take advantage of the concept of
franchise operations Mini-Singapores! Many!

In the coastal city of Longkou, Shandong province, China (just opposite
Korea), Singaporean entrepreneurs are preparing to kick off the first of
these, erecting improved port facilities and a power plant, as well as
hotels, residential buildings, and, yes, shopping centers. The project, to
occupy 1.3 square kilometers, reminds me of "Mr. Lee's Greater Hong Kong"
in Neal Stephenson's Snow Crash, a sovereign nation set up like so many
fried-noodle franchises along the feeder-routes of edge-city America. But
Mr. Lee's Greater Singapore means very serious business, and the Chinese
seem uniformly keen to get a franchise in their neighborhood, and pronto.

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

"Gosh, dad, I'm really glad you took the time to explain the Feast of the
Hungry Ghosts to us in such minutely comprehensive detail."

"Look, son, here comes your mother with a nutritious low-cholesterol treat
of fat-free lup cheong and skimmed coconut milk "

And, in many ways, it really does seem like 1956 in Singapore; the war (or
economic struggle, in this case) has apparently been won, an expanded
middle class enjoys great prosperity, enormous public works have been
successfully undertaken, even more ambitious projects are under way, and a
deeply paternalistic government is prepared, at any cost, to hold at bay
the triple threat of communism, pornography, and drugs.

The only problem being, of course, that it isn't 1956 in the rest of
world. Though that, one comes to suspect, is something that Singapore
would prefer to view as our problem. (But I begin to wonder, late at night
and in the privacy of my hotel room - what might the future prove to be,
if this view should turn out to be right?)

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

Although you don't need Mormons making sure your pop is squeaky-clean when
you have the Undesirable Propagation Unit (UPU), one of several bodies of
official censors. (I can't say with any certainty that the UPU,
specifically, censors Singapore's popular music, but I love the name.)
These various entities attempt to ensure that red rags on the order of
Cosmopolitan don't pollute the body politic. Bookstores in Singapore,
consequently, are sad affairs, large busy places selling almost nothing I
would ever want to buy - as though someone had managed to surgically
neuter a W.H. Smith's. Surveying the science fiction and fantasy sections
of these stores, I was vaguely pleased to see that none of my own works
seemed to be available. I don't know for a fact that the UPU had turned
them back at the border, but if they had, I'd certainly be in good company.

The local papers, including one curiously denatured tabloid, New Paper,
are essentially organs of the state, instruments of only the most
desirable propagation. This ceaseless boosterism, in the service of order,
health, prosperity, and the Singaporean way, quickly induces a species of
low-key Orwellian dread. (The feeling that Big Brother is coming at you
from behind a happy face does nothing to alleviate this.) It would be
possible, certainly, to live in Singapore and remain largely in touch with
what was happening elsewhere. Only certain tonalities would be muted, or
tuned out entirely, if possible. . . .

Singaporean television is big on explaining Singaporeans to themselves.
Model families, Chinese, Malay, or Indian, act out little playlets
explicating the customs of each culture. The familial world implied in
these shows is like Leave It To Beaver without The Beave, a sphere of
idealized paternalism that can only remind Americans my age of America's
most fulsome public sense of itself in the mid-1950s.

2008-06-23T02:38:00.001-07:00

There is less in the way of alternative, let alone dissident style in
Singapore than in any city I have ever visited. I did once see two young
Malayan men clad in basic, global, heavy metal black - jeans and T-shirts
and waist-length hair. One's T-shirt was embroidered with the Rastafarian
colors, causing me to think its owner must have balls the size of durian
fruit, or else be flat-out suicidal, or possibly both. But they were it,
really, for overt boho style. (I didn't see a single "bad" girl in
Singapore. And I missed her.) A thorough scan of available tapes and

CDs confirmed a pop diet of such profound middle-of-the-road blandness
that one could easily imagine the stock had been vetted by Mormon
missionaries.

"You wouldn't have any Shonen Knife, would you?"

"Sir, this is a music shop."

2008-06-19T03:04:00.000-07:00

Reddi Kilowatt's Singapore looks like an infinitely more liveable version
of convention-zone Atlanta, with every third building supplied with a
festive party-hat by the designer of Loew's Chinese Theater. Rococo
pagodas perch atop slippery-flanked megastructures concealing enough cubic
footage of atria to make up a couple of good-sized Lagrangian-5 colonies.
Along Orchard Road, the Fifth Avenue of Southeast Asia, chocka-block with
multi-level shopping centers, a burgeoning middle class shops ceaselessly.
Young, for the most part, and clad in computer-weathered cottons from the
local Gap clone, they're a handsome populace; they look good in their
shorts and Reeboks and Matsuda shades.

2008-06-15T01:38:00.001-07:00

Finance Data a State Secret

SINGAPORE: A government official, two private economists, and a newspaper
editor will be tried jointly on June 21 for revealing an official
Singaporean secret - its economic growth rate.

Business Times editor Patrick Daniel, Monetary Authority of Singapore
official Shanmugaratnam Tharman, and two economists for regional brokerage
Crosby Securities, Manu Bhaskaran, and Raymond Foo Jong Chen, pleaded not
guilty to violating Singapore's Official Secrets Act.

2008-06-10T01:00:00.001-07:00

When the Japanese came and took it all, with dismaying ease, the British
dream-time ended; the postwar years brought rapid decay, and equally rapid
aspirations for independence. In 1965, Mr. Lee Kuan Yew, a
Cambridge-educated lawyer, became the country's first prime minister.
Today's Singapore is far more precisely the result of Lee Kuan Yew's
vision than the Manchester of the East ever was of Sir Stamford Raffles's.
Lee Kuan Yew's People's Action Party has remained in power ever since; has
made, some would say, quite drastically certain that it would do so. The
emblem of the PAP is a cartoony lightning bolt striking within a circle;
Reddi Kilowatt as the mascot of what is, in effect, a single-party
capitalist technocracy.

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

In 1811, when Temenggong, a local chief, arrived to resettle Singapura,
the Lion City, with a hundred Malays, the jungle had long since reclaimed
the ruins of a 14th-century city once warred over by Java, Siam, and the
Chinese. A mere eight years later came Sir Stamford Raffles, stepping
ashore amid a squirming tangle of kraits and river pirates, to declare the
place a splendid spot on which to create, from the ground up, a British
trading base. It was Raffles's singular vision to set out the various
colonial jewels in Her Majesty's crown as distinct ethnic quarters: here
Arab Street, here Tanjong Pagar (Chinese), here Serangoon Road (Indian).
And Raffles's theme park boomed for 110 years - a free port, a Boy's Own
fantasy out of Talbot Mundy, with every human spice of Asia set out on a
neatly segmented tray of sturdy British china: "the Manchester of the
East." A very hot ticket indeed.

2008-05-22T03:35:00.000-07:00

But Disneyland wasn't built atop an equally peculiar 19th-century theme
park - something constructed to meet both the romantic longings and purely
mercantile needs of the British Empire. Modern Singapore was - bits of the
Victorian construct, dressed in spanking-fresh paint, protrude at quaint
angles from the white-flanked glitter of the neo-Gernsbackian metropolis.
These few very deliberate fragments of historical texture serve as a
reminder of just how deliciously odd an entrepot Singapore once was - a
product of Empire kinkier even than Hong Kong.

The sensation of trying to connect psychically with the old Singapore is
rather painful, as though Disneyland's New Orleans Square had been erected
on the site of the actual French Quarter, obliterating it in the process
but leaving in its place a glassy simulacrum. The facades of the remaining
Victorian shop-houses recall Covent Garden on some impossibly bright
London day. I took several solitary, jet-lagged walks at dawn, when a
city's ghosts tend to be most visible, but there was very little to be
seen of previous realities: Joss stick smouldering in an old brass holder
on the white-painted column of a shop-house; a mirror positioned above the
door of a supplier of electrical goods, set to snare and deflect the evil
that travels in a straight line; a rusty trishaw, chained to a freshly
painted iron railing. The physical past, here, has almost entirely
vanished.

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

"You come for golf?"

"No."

"Business?"

"Pleasure."

He sucked his teeth. He had his doubts about that one.

Singapore is a relentlessly G-rated experience, micromanaged by a state
that has the look and feel of a very large corporation. If IBM had ever
bothered to actually possess a physical country, that country might have
had a lot in common with Singapore. There's a certain white-shirted
constraint, an absolute humorlessness in the way Singapore Ltd. operates;
conformity here is the prime directive, and the fuzzier brands of
creativity are in extremely short supply.

There is no slack in Singapore. Imagine an Asian version of Zurich
operating as an offshore capsule at the foot of Malaysia; an affluent
microcosm whose citizens inhabit something that feels like, well,
Disneyland. Disneyland with the death penalty.

2008-05-15T10:35:00.000-07:00

"It's like an entire country run by Jeffrey Katzenberg," the producer had
said, "under the motto 'Be happy or I'll kill you.'" We were sitting in an
office a block from Rodeo Drive, on large black furniture leased with
Japanese venture capital.

Now that I'm actually here, the Disneyland metaphor is proving impossible
to shake. For that matter, Rodeo Drive comes frequently to mind, though
the local equivalent feels more like 30 or 40 Beverly Centers put end to
end.

Was it Laurie Anderson who said that VR would never look real until they
learned how to put some dirt in it? Singapore's airport, the Changi
Airtropolis, seemed to possess no more resolution than some early VPL
world. There was no dirt whatsoever; no muss, no furred fractal edge to
things. Outside, the organic, florid as ever in the tropics, had been
gardened into brilliant green, and all-too-perfect examples of itself.
Only the clouds were feathered with chaos - weird columnar structures
towering above the Strait of China.

The cab driver warned me about littering. He asked where I was from.

He asked if it was clean there. "Singapore very clean city." One of those
annoying Japanese-style mechanical bells cut in as he exceeded the speed
limit, just to remind us both that he was doing it. There seemed to be
golf courses on either side of the freeway. . . .

Zákaznická podpora

2008-05-02T04:00:00.001-07:00

Pokud vám kapitola řešení problémů v tomto manuálu nepomůže vyřešit váš problém, můžete kontaktovat naši zákaznickou podporu. Pro co nejrychlejší a nejefektivnější vyřízení vašeho požadavku nám prosím kromě přesného popisu závady zašlete také následující informace:

Název a verzi programu, se kterým máte potíže,
značku a typ vašeho počítače,
značku a typ vaší zvukové karty (a verzi jejích ovladačů),
značku a typ vaší grafické karty (a verzi jejích ovladačů),
velikost paměti RAM,
informace o ostatních zařízeních, která jsou připojena k vašemu PC (tiskárny, modemy, joysticky),
významnější změny provedené na vašem počítači v nedávné době.

Aktualizace ovladačů

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

Instalace nových ovladačů pro grafickou a zvukovou kartu vám může přinést řadu výhod (např. zvýšení výkonu, novou funkci či odstranění různých problémů). Pokud jsou herní animace pomalé nebo často dochází k zamrznutí počítače, může vám pomoci právě instalace nových grafických ovladačů. Aktualizace ovladačů ke zvukové kartě zase může vést k čistšímu a kvalitnějšímu zvuku.

Výrobci hardwaru pro své produkty pravidelně vydávají nové ovladače, které často zvyšují jejich výkon nebo odstraňují různé problémy. Zjistíte-li, že váš počítač používá více než rok staré ovladače, měli byste co nejdříve nainstalovat nové.

Pokud jste grafickou a zvukovou kartu zakoupili společně s celým počítačem, pak vám jejich ovladače většinou poskytne právě výrobce počítače. Jestliže jste tyto komponenty zakoupili samostatně, ovladače hledejte na internetových stránkách jejich výrobce. Adresy těchto stránek naleznete v dokumentaci k vašemu PC nebo jednotlivým hardwarovým komponentům. Vězte prosím, že stahování nových ovladačů z internetu vás může stát telefonní či jiné komunikační poplatky.

2008-04-19T09:37:00.000-07:00

o vašem počítači a pak je přehledně zobrazí na obrazovce.

POZNÁMKA: Pokud se program DXDIAG ve vašem počítači nenachází, znamená to, že s největší pravděpodobností nemáte nainstalovánu nejnovější verzi rozhraní DirectX. V takovém případě vám doporučujeme ji stáhnout z internetové stránky firmy Microsoft na následující adrese:

http://www.microsoft.com/directx/homeuser/downloads/default.asp

Po spuštění programu DXDIAG uvidíte následující záložky: Systém, Soubory DirectX, Grafika, Zvuk, Hudba, Ovládání, Síť a Nápověda.

Záložka Systém obsahuje informace o vašem počítači a nainstalované verzi rozhraní DirectX. Dozvíte se zde například systémové datum, název počítače, verzi a jazyk operačního systému, typ procesoru, velikost fyzické a virtuální paměti a verzi DirectX.

Záložka Soubory DirectX obsahuje názvy a verze všech souborů rozhraní DirectX ve vašem počítači. Pokud je s některým z nich nějaký problém, DXDIAG vás na něj upozorní varovnou ikonou a hlášením.

Záložka Grafika obsahuje podrobné informace o vaší grafické kartě a jejím nastavení, a navíc vám umožňuje vypnout akceleraci DirectDraw, Direct3D a AGP textur. Kromě řady dalších informací se zde dovíte také název vaší grafické karty a velikost její paměti. Pokud program DXDIAG detekuje jakékoliv problémy s nastavením grafiky, informuje vás o tom varovným hlášením v poli označeném "poznámky".

Záložka Zvuk obsahuje podrobné informace o vaší zvukové kartě a jejím nastavení a ovladačích. Můžete zde také otestovat či upravit nastavení akcelerace DirectSound. Pokud program DXDIAG nalezne jakékoliv problémy s vaší zvukovou kartou či jejím nastavením, informuje vás o tom varovným hlášením v poli označeném "Poznámky".

Záložka Hudba obsahuje nastavení přehrávání MIDI souborů. Zde můžete otestovat součást rozhraní DirectX nazvanou DirectMusic. Pokud program DXDIAG nalezne jakékoliv problémy s MIDI nastavením, informuje vás o tom varovným hlášením v poli označeném "Poznámky".

Záložka Ovládání obsahuje seznam všech ovládacích zařízení (joysticky, gamepady, volanty apod.), jež jsou připojena k vašemu počítači, a jejich ovladačů.

Záložka Síť obsahuje seznam všech síťových ovladačů nainstalovaných na vašem počítači. Můžete zde také otestovat součást rozhraní DirectX nazvanou DirectPlay.

Všechny výše popsané informace můžete uložit do textového souboru tlačítkem "Uložit všechny informace".

POZNÁMKA: Pokud zjistíte, že ovladače pro vaši grafickou a zvukovou kartu nejsou certifikovány pro DirectX, kontaktujte jejich výrobce a zjistěte, zda vámi používané ovladače jsou skutečně nejnovější dostupné a zda jsou kompatibilní s DirectX. Nejsou-li pro váš hardware dostupné certifikované ovladače, hra bude obvykle fungovat správně i s necertifikovanými, které budou DirectX kompatibilní. S nekompatibilními ovladači však již hra správně fungovat nemusí.

Změna nastavení grafiky

2008-04-09T03:56:00.000-07:00

Změna nastavení grafiky

1. Klikněte pravým tlačítkem kamkoliv na pracovní plochu a zvolte možnost Vlastnosti.
2. Klikněte na záložku Nastavení.
3. Změňte nastavení barev na hodnotu "High Colour (16 Bit)" nebo vyšší.
4. Přesuňte posuvník u položky rozlišení na hodnotu "800 x 600 pixelů" nebo vyšší.
5. Klikněte na tlačítko "Potvrdit".
POZNÁMKA: Za určitých podmínek může být pro dokončení těchto úprav nutno restartovat váš počítač. Pokud to bude i váš případ, následujte pouze pokyny na obrazovce.
6. Pokud nebude nutno počítač restartovat nebo neprovedete žádné změny v nastavení, klikněte na tlačítko OK. Tím uzavřete panel nastavení grafiky.

Řešení problémů s DirectX

Tato hra používá rozhraní Microsoft's DirectX 8 nebo vyšší, které ve všech aspektech zvyšuje výkon všech aplikací.

Pro dosažení maximálního výkonu hry by vaše grafická i zvuková karta měly být DirectX 8 kompatibilní. Současně musíte mít nainstalovány i DirectX 8 certifikované ovladače. Pokud budete mít problémy s grafikou či zvukem, jejich příčinou budou možná právě staré či nekompatibilní ovladače pro příslušná zařízení.

Zda máte DirectX 8 certifikované ovladače, lze snadno ověřit programem DirectX Diag (DXDiag), který byl na váš počítač automaticky nainstalován při instalaci rozhraní DirectX. Tento program zobrazí (kromě mnoha dalších informací) číslo verze a další podrobnosti o ovladačích vaší zvukové a grafické karty.

Program DirectX Diag spustíte následujícím způsobem:
1. Klikněte na tlačítko Start a zvolte možnost Spustit...
2. Do políčka "Otevřít:" zadejte příkaz DXDIAG a klikněte na tlačítko OK nebo stiskněte klávesu Enter. Program bude nejprve chvíli zjišťovat informace.

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

ZÁKLADY ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Pro snadné a rychlé vyřešení problémů při instalaci či hraní hry je zde několik základních zásad.

1. Zjistěte, zda ve vašem počítači nedošlo k nějaké změně.
Častou příčinou problémů mezi hardwarem a softwarem jsou změny v konfiguraci počítače. Pokud se setkáte s problémem poté, co jste provedli nějakou změnu ve vašem počítači (instalace nového hardware, nových ovladačů či jiného programu), pak je právě ta nejspíše jeho příčinou. Podívejte se do dokumentace k nainstalovanému hardwaru či softwaru a zjistěte, zda byly dodrženy správné instalační procedury a zda daný komponent nemá nějaké problémy s nekompatibilitou.

2. Izolujte příčinu problému.
I když k problému dojde během hraní hry, nemusí být tato nutně jeho příčinou. Tou může být například operační systém, konflikt hardwarových zařízení, program běžící na pozadí, stará verze ovladače apod. Je tedy vhodné zjistit, kdy přesně k problému dochází a zda k němu dochází i při spuštění jiných her či programů. Dále je důležité vědět, jaké aktivity systému se odehrávají ve chvíli, kdy dojde k chybě. Určení přesného momentu a okolností, za kterých problémy vzniknou, často značně usnadní jejich odstranění.

3. Zjistěte, zde je chybu možno reprodukovat.
Restartujte program a zjistěte, zda znovu dojde ke stejné chybě. Pak program odinstalujte a znovu nainstalujte a ověřte si, zda chyba i nadále přetrvala. Pokud ano, zkuste zjistit, zda k podobnému problému dojde i při spuštění jiných programů. V kladném případě může být jeho příčinou některý hardwarový komponent vašeho počítače. Přečtěte si tedy dokumentaci k vašemu PC nebo kontaktujte jeho výrobce. Zjistěte také, zda není k dispozici nový ovladač či aktualizace systému, která by daný problém řešila.

4. Ověřte si, že váš počítač splňuje alespoň minimální hardwarové požadavky pro spuštění programu.
Nesplňuje-li kterýkoliv z požadavků, hra nebude fungovat správně.

5. Zkontrolujte, zda jsou všechny kabely správně zapojeny do počítače. Také se ujistěte, že všechna zařízení jsou správně nakonfigurována a nastavena. Více informací naleznete v návodu k vašemu počítači nebo vám je podá jeho výrobce.

6. Před spuštěním hry ukončete všechny programy a aplikace.
Před spuštěním hry vždy ukončete všechny programy včetně spořičů obrazovky, antivirových programů či programů pro správu systému. Tím maximalizujete množství paměti, které bude hra moci využít. Rovněž je důležité ukončit všechny aplikace, které v nastavený čas provedou určitou akci (např. detekci virů, defragmentaci harddisku apod.). Pokud by se taková aplikace aktivovala právě během instalace či hraní hry, mohlo by to způsobit pád počítače nebo jiné technické problémy.

Problémy s grafikou

Aby hra Prasátko a jeho velký piknik od Disneye správně fungovala, musí být barevná hloubka grafiky nastavena alespoň na hodnotu High Colour (16-bit) a rozlišení obrazovky alespoň na 800 x 600. Změna rozlišení a barevné hloubky je popsána níže.

V kapitole "Řešení problémů" naleznete seznam grafických karet, které nejsou plně kompatibilní s touto hrou.

2008-04-02T05:37:00.000-07:00

2. Vaše CD-ROM funkci Autorun nepodporuje.
Ne všechny CD-ROM mechaniky podporují funkci Autorun. V případě, že mezi ně patří i ta vaše, můžete zkusit kontaktovat jejího výrobce a zjistit, zdali nevydal nové ovladače, které by tuto funkci aktivovaly.

O: Co mohu udělat pro zajištění maximálního výkonu při přehrávání zvukových souborů hry?

Ujistěte se že, systém Windows 95/98/Me správně spravuje virtuální paměť.
Pro zkontrolování nastavení virtuální paměti klikněte na tlačítka Start > Nastavení > Ovládací panely. V ovládacích panelech dvakrát klikněte na ikonu Systém a zvolte záložku Výkon. Pak stiskněte tlačítko virtuální paměť a v následujícím menu zkontrolujte její aktuální nastavení.

Zkontrolujte, zda jednotlivá zařízení počítače nejsou ve vzájemném konfliktu.
Tuto kontrolu provedete kliknutím na tlačítka Start > Nastavení > Ovládací panely. V ovládacích panelech dvakrát klikněte na ikonu Systém a zvolte záložku Správce zařízení. Tím zobrazíte seznam všech zařízení ve vašem počítači. Pokud se u kteréhokoliv z nich vyskytuje nějaký problém, objeví se u něj varovná ikona. Kliknutím na název zařízení pak zobrazíte podrobnější informace o daném problému. Nenaleznete-li zde žádné problémy, zkontrolujte ještě, zda váš počítač pracuje při optimálním výkonu. To provedete kliknutím na záložku Výkon. Pokud naleznete nějaká konfliktní zařízení nebo zjistíte, že váš počítač nepracuje při optimálním výkonu, přečtěte si dokumentaci k vašemu počítači nebo kontaktujte jeho výrobce.

Zajistěte, aby na vašem harddisku bylo dostatek volného místa.
Kromě místa potřebného pro samotnou instalaci musí být na vašem pevném disku volné místo i pro virtuální paměť systému Windows, dočasné soubory různých programů a jiné systémové aktivity. Smažte tedy programy, které již nepoužíváte, a málo používaná data zálohujte na jiný disk. Pro plynulý chod systému byste měli smazat i veškeré soubory, které zde zbyly po instalaci již smazaných programů a soubory, jež zůstaly na vašem harddisku po nesprávném vypnutí Windows.
Podrobnější informace hledejte v dokumentaci k vašemu počítači.

O: Co mohu udělat pro zajištění maximálního výkonu při zobrazení herní grafiky a přehrávání animací?

1. Ujistěte se, že máte nainstalovánu poslední verzi ovladačů pro vaši grafickou kartu.
* Výrobci grafických karet pravidelně vydávají nové ovladače pro své produkty, které často přinášejí zvýšení výkonu či řeší problémy s různými softwarovými produkty. Pokud jste tedy v poslední době neinstalovali nové ovladače pro vaši grafickou kartu, měli byste tak učinit nyní.

2. Zvyšte množství volné paměti
* Ukončete všechny programy (s výjimkou Explorer a Systray), které vidíte v seznamu spuštěných programů (zobrazíte jej stisknutím kláves CTRL+ALT+DEL). Deaktivujte také všechny systémové nástroje, které jsou automaticky spouštěny při startu Windows. Programy běžící na pozadí (antivirový software, spořiče obrazovky, šetřiče energie atd.) by se mohly aktivovat právě během instalace či hraní a způsobit pád operačního systému nebo zpomalení hry.

3. Snižte úroveň hardwarové akcelerace
* Máte-li problémy s grafikou, můžete zkusit snížit úroveň její hardwarové akcelerace. To se provádí pod záložkou Výkon v menu Systém. Po provedení změny restartujte počítač a zjistěte, zda problém setrval či nikoliv. Nedojde-li k odstranění problému, nastavte hardwarovou akceleraci na další možnou hodnotu a celý postup zopakujte. Nebude-li možno problém tímto způsobem odstranit, nastavte hardwarovou akceleraci na původní hodnotu a kontaktujte výrobce vašeho PC.

4. Aktivujte akceleraci AGP textur
* Spusťte diagnostický panel DirectX a zkontrolujte, zda je zapnuta akcelerace AGP textur. Podrobnější informace naleznete v elektronické dokumentaci k rozhraní DirectX.

Podrobnější informace o systémových nastaveních vašeho počítači hledejte v jeho dokumentaci.

O: Co mohu udělat pro zajištění maximálního výkonu při přehrávání herního CD mou CD-ROM mechanikou?

Ukončete všechny programy a aplikace.
* Kromě běžných programů ukončete také všechny spořiče obrazovky, programy pro správu systému a antivirové programy, neboť právě ty by mohly mít drastický dopad na výkon a chování počítače během hraní hry.

Ujistěte se, že všechny reproduktory či sluchátka jsou správně připojeny k počítači a zkontrolujte nastavení úrovně hlasitosti.
* Ověřte si, že v ostatních programech je slyšet zvuk.
* Zkontrolujte, zda jsou zapnuty reproduktory.
* Zkontrolujte, zda jsou kabely od reproduktorů zapojeny do počítače.
* Zkontrolujte, zda jsou zvukové kabely zapojeny do správného portu na zvukové kartě.
* Aktualizujte ovladače k vaší zvukové kartě.

Ujistěte se, že máte nainstalovánu poslední verzi ovladačů pro vaši zvukovou kartu.
* Výrobci zvukových karet pravidelně vydávají nové ovladače pro své produkty, které často přinášejí zvýšení výkonu či řeší problémy s různými softwarovými produkty. Pokud jste tedy v poslední době neinstalovali nové ovladače pro vaši zvukovou kartu, měli byste tak učinit nyní.

Ujistěte se, že je vaše zvuková karta správně nakonfigurována.
* Problémy se zvukem jsou často způsobeny konfliktem nastavení DMA nebo IRQ. Některé starší grafické karty používají k nastavení těchto parametrů speciální konfigurační program nebo přepínače na samotné kartě. Pakliže váš počítač nepřehrává zvukové soubory správně, přečtěte si dokumentaci k vaší zvukové kartě nebo kontaktujte jejího výrobce.

Podrobnější informace o systémových nastaveních na vašem počítači hledejte v jeho dokumentaci.

Q. Co mohu udělat pro zajištění maximálního výkonu hry?

1. Ujistěte se, že herní CD není špinavé či poškrábané.
* CD se mohou při běžném používání zašpinit prachem nebo otisky prstů, čímž se stanou pro váš počítač hůře čitelná. I slabé znečištění může způsobit zpomalení načítání hry nebo dokonce její pád. Pokud vám dříve hraní hry nečinilo potíže a nyní se často setkáváte s různými problémy, pak může být příčinou právě špinavé CD. Zkuste je tedy očistit měkkým suchým hadříkem a pak znovu spusťte hru.

2. Ujistěte se, že máte nainstalovánu poslední verzi ovladačů pro vaši CD-ROM mechaniku.
* Výrobci CD-ROM mechanik pravidelně vydávají nové ovladače pro své produkty, které často přinášejí zvýšení výkonu či řeší problémy s různými softwarovými produkty. Pokud jste tedy v poslední době neinstalovali nové ovladače pro vaši CD-ROM mechaniku, měli byste tak učinit nyní.

3. Zkontrolujte, zda se vaše CD-ROM mechanika nachází v seznamu komponentů ve "Správci zařízení".
* Pokud se vaše CD-ROM mechanika v tomto seznamu nenachází, pravděpodobně používá ovladače pro DOS namísto ovladačů speciálně navržených pro Windows 95/98/Me/XP. Kontaktujte jejího výrobce a zjistěte, zdali již nejsou dostupné ovladače nové. Vězte, že komunikace s výrobcem může být placenou službou.

4. Změňte velikost cache nebo optimalizaci rychlosti v nastavení vaší CD-ROM mechaniky.
* Pokud bude při hraní hry pod Windows 95/98/Me často docházet k zatuhnutí hry nebo jiným problémům s výkonem, můžete zkusit upravit nastavení velikosti cache nebo optimalizaci rychlosti vaší CD-ROM mechaniky. Obě tato nastavení se provádí v menu Ovládací panely > Systém > Výkon > Souborový systém > CD-ROM. Měňte zde vždy pouze jednu z voleb tak, aby bylo možno izolovat příčinu problému. Po provedení změny restartujte počítač a ověřte, zda problém zmizel. Pakliže se tak nestane, změňte další volbu a takto pokračujte až do odstranění závady. Pokud se vám nepodaří problém vyřešit, nastavte vše na původní hodnotu a kontaktujte výrobce vašeho PC.

Podrobnější informace o systémových nastaveních na vašem počítači hledejte v jeho dokumentaci.

2008-03-27T05:18:00.000-07:00

Podává se polévka

Až získáte všechny přísady a předáte je Králíčkovi, na jeho večírek dorazí všichni hosté a Králíček požádá Prasátko, aby přísady zamíchalo do polévky samo. Pak budete moci postupně přidávat všechny přísady do polévky. Jednotlivým hostům pak polévku nabídnete lžičkou. Můžete tedy například zjistit, co se stane, když do polévky dáte příliš mnoho pepře či medu atd.

Všichni přátelé Prasátka mu také velmi poděkují, neboť bez něj by tato polévka vůbec nevznikla.

Informace technické podpory

Řešení problémů

ČASTO KLADENÉ DOTAZY

O: Proč v systému Windows 95/98/Me nefunguje funkce Autorun?

1. Ujistěte se, že je tato funkce ve Windows zapnuta. Pro zjištění použijte následující postup:

Na pracovní ploše klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač a zvolte volbu Vlastnosti. Tím se dostanete na obrazovku informací o systému. V horní části okna pak klikněte na záložku Správce zařízení.
Najděte sekci označenou "CD-ROM" a klikněte na malé "+" nalevo od jejího názvu. Tím zobrazíte seznam všech CD-ROM mechanik ve vašem počítači. Klikněte dvakrát na tu, do které vkládáte herní CD, a na následující obrazovce klikněte na záložku Nastavení. Ujistěte se, že je zaškrtnuto políčko u volby Autorun.
Pak klikněte na tlačítko Start a zvolte možnost Vypnout. V následném menu vyberte volbu Restartovat a stiskněte tlačítko Ano.

2008-03-25T05:44:00.000-07:00

Domek Sovy

Klíč od domku - tuto hádanku je nutno vyřešit pouze jednou.
* Když Prasátko dorazí k domku Sovy, zjistí, že se Sova nemůže dostat dovnitř, neboť ztratila klíč.
* Sova ví, že si klíč schovala někde u domku, ale neví kde. Potřebuje proto Prasátkovu pomoc. Musíte tedy prohledat okolí domu a nalézt Sovin klíč. Tím získáte přístup do jejího domku, kde se mimo jiné nachází i pepř do Králíčkovy polévky.
* Klíč může být ukryt na několika různých místech. Úkryt bude při každém hraní hry jiný.

Koření (minihra)
* Tuto hádanku je pro dohrání hry nutno vyřešit pouze jednou. Později je možno ji neomezeně opakovat.
* Až se dostanete do domku Sovy, klikněte na poličku s kořením. Sova vám řekne, že pepř, který slíbila Králíčkovi, nemůže najít, protože má ve svých kořeních velký nepořádek. Musíte tedy seřadit koření do poličky podle abecedy.
* Každé koření se nachází v jedné lahvičce. Na etiketě lahviček je vždy uvedeno první písmeno názvu koření. Kliknutím na lahvičku ji uchopíte a následně ji budete moci umístit do jednoho z pěti míst na poličce. Umístíte-li všechna koření do poličky ve správném pořadí, Sova vám pogratuluje a předá Prasátku pepř pro Králíčka. Nebudou-li koření umístěna správně, Prasátko vám to řekne a budete je muset zkusit seřadit znovu.
* Vždy, když kliknete na některé koření, řekne vám o něm Sova zajímavou informaci.
* Tento rébus je možno neomezeně opakovat. Sova má více než dvě desítky koření a bude je chtít seřadit podle abecedy, barvy víčka či výšky lahvičky. Všechny tři druhy řazení mohou být také v obráceném pořadí.
* Jakmile získáte pepř, zaneste jej Králíčkovi.

Sbírání žaludů

Králíček potřebuje do své OPRAVDU velké polévky i 10 žaludů. Prasátko žaludy miluje, a tak mu jistě nebude dělat problémy je vyhledat. Žaludy je možno nalézt prakticky po celém lese. Jakmile nějaký objevíte, kliknutím jej přeneste do svého inventáře. Až jich nasbíráte alespoň 10, zaneste je Králíčkovi.

Prasátkovo album

Prasátkovo album zaznamenává všechny důležité události, které Prasátko prožije, a nachází se v něm i seznam všech ingrediencí do Králíčkovy polévky.

Vždy, když Prasátko získá některou přísadu do OPRAVDU velké polévky, můžete si jeho úspěch ověřit v albu. Daná přísada se totiž okamžitě vybarví. Dosud nenalezené přísady budou pouze černobílé.

POZNÁMKA: Vybarvení přísady značí pouze její nalezení. Pro splnění hlavního herního úkolu ji však ještě budete muset zanést Králíčkovi.

Ostatní obrázky v Prasátkově albu si můžete pro zábavu vybarvit u osla Ijáčka. Kliknutím na album během vybarvování jeho obrázků získáte možnost použít všechny kreslící nástroje i v Prasátkově albu. Podrobnější informace naleznete výše - u bodu nazvaného "Osel Ijáček".

2008-03-19T09:33:00.000-07:00

Jezírko s lekníny (minihra)

* V další části lesa narazí Prasátko na jezírko, na jehož protějším břehu pořádali Klokanice a Klokánek svůj piknik. Na druhém břehu jezírka bude také zřetelně vidět džbánek s mlékem, které Králíček potřebuje do své OPRAVDU velké polévky.
* Úkolem Prasátka je nalézt správnou cestu na druhý břeh jezírka. Na své cestě přes jezírko musí Prasátko využít balvany, klády a lekníny. Až dorazí na druhý břeh, bude moci sebrat mléko pro Králíčka.
* Při překonávání jezírka klikejte na rozličné klády, balvany či lekníny. Pokud bude daný objekt dostatečně blízko, Prasátko na něj přeskočí. Kliknete-li na objekty, které budou mimo dosah, nebo na vodu, Prasátko se o skok nepokusí.
* Lekníny na jezírku se obvykle vertikálně či horizontálně pohybují. Pakliže narazí na nějaký balvan či kládu, okamžitě změní směr pohybu. Budete-li se chtít na takový leknín dostat, musíte na něj kliknout v pravý čas, až bude dostatečně blízko Prasátka.
Poznámka: Tuto minihru je možno neomezeně opakovat. Hra obsahuje 10 různých jezírkových "bludišť", přičemž jejich obtížnost postupně vzrůstá.

Ijáčkův domek

Bodláky od Ijáčka
* K Ijáčkovu domku se dostanete přes malý potůček, nad kterým se nachází provizorní most v podobě dřevěného prkna. Jedná se o totéž prkno, o kterém jsme hovořili výše při překonávání pasti u Pů. Budete-li se tedy chtít dostat do Půova domu, musíte desku sebrat a přenést ji nad zmíněnou past.
* Osel Ijáček se nachází před svou chatrčí a pokouší se malovat obrázky. Hned vedle něj leží několik bodláků, které Králíček potřebuje do své polévky. Kliknutím je přemístěte do inventáře a budete je tedy moci odnést Králíčkovi.

Osel Ijáček (minihra)

* Ijáček má problém s volbou barev pro své obrázky a Prasátko by mu samozřejmě rádo pomohlo. Vaším úkolem tedy bude vybarvit různé obrázky. Jaké barvy použijete, je pouze na vás.
* S vybarvováním započnete kliknutím na Ijáčka. Tím se přenesete na obrazovku, na které se bude nacházet velký nevybarvený obrázek a řada kreslících nástrojů. Tedy barevná paleta, štětec, kapátko a houbička. Dále zde najdete dvě šipky, které slouží k přepínání mezi Ijáčkovými kresbami. Kliknutím na ikonu Prasátkova alba se vám naskytne možnost vybarvit i obrázky v tomto albu. Ikonou v pravém dolním rohu obrazovky se pak můžete přepínat mezi Prasátkovým a Ijáčkovým albem.
* K vlastnímu vybarvování slouží štětec. Abyste jej mohli použít, musíte si zvolit nějakou barvu. Kapátko slouží k přenosu barev ze zásobníku napravo do mixážní palety v levé části obrazovky. Nanesením různých barev do jednoho políčka je smícháte. Do kapátka můžete nabrat barvu ze zásobníku, palety i vlastního obrázku. Kliknutím štětce na některou z ohraničených částí obrázků ji vybarvíte zvolenou barvou. Houbička slouží k vymazání barvy z levé palety nebo obrázku.
* Všechny vaše obrázky budou uloženy při ukládání herní pozice.

2008-03-17T06:01:00.000-07:00

Domek Pů

Past na kolasice
* Tuto hádanku je nutno pro dohrání hry splnit pouze jednou, nicméně pokud se později během hry rozhodnete věnovat aktivitám v Půově domu či na pasece u osla Ijáčka, musíte dřevěné prkno přemístit na příslušné místo.
* Když Prasátko dorazí k domku Pů, zjistí, že Pů zde vykopal hlubokou past na kolasice a nyní se přes ní nemůže dostat domů. Prasátko požádá Půa o džbánek na med, který by mu Pů rád půjčil, jen kdyby se dostal domů přes svou past. Prasátko tedy musí vzít dřevěné prkno, které slouží k překonání potoka poblíž paseky s oslem Ijáčkem (viz. níže), a položit je přes Půovu past.

Rozbité džbánky Pů (minihra)
* Tuto hádanku je pro dohrání hry nutno alespoň jednou vyřešit. Vyřešením totiž Prasátko získá džbánek na med. Později je možno ji neomezeně opakovat.
* Když se Pů a Prasátko konečně dostanou do Půova domů, Pů zjistí, že už mu zbyla jen malá kapka medu. Během její konzumace ztratí rovnováhu a při pádu shodí a rozbije všechny své džbánky na med.
* Úkolem Prasátka je složit rozbité kousky džbánku zpět dohromady tak, aby do něj bylo možno nabrat med do Králíčkovy polévky.
* Na obrazovce uvidíte obrys džbánku a okolo něj budou všechny rozbité kousky. Bude se tedy jednat o klasickou puzzle skládanku. Kliknutím na některý z kusů jej seberete a následně jej budete moci dalším kliknutím umístit kamkoliv do obrysu džbánku. Pokud rozbitý kus umístíte na správné místo, ozve se slyšitelné klapnutí. S tímto kusem pak již nebude moci dále pohybovat. Umístíte-li rozbitý kus špatně, musíte jej znovu sebrat a položit na jiné místo.
* Až budou všechny střepy správně umístěny, spojí se dohromady a džbánek bude opraven. Pů Prasátku poděkuje a požádá ho, zda by jej zaneslo Králíčkovi místo něj.
* S džbánkem pak Prasátko musí jít zpět k Tygrovi, který jej naplní medem z hnízda.
Poznámka: Skládání džbánku je možno neomezeně opakovat. Při každém pokusu bude druh džbánku i počet kusů jiný.

2008-03-13T06:48:00.000-07:00

Menu voleb

Pro vstup do menu voleb slouží ikona dveří v levém dolním rohu obrazovky. Po kliknutí na ni se v levé části obrazovky objeví menu s následujícími volbami:

Titulky - Zde můžete zapnout nebo vypnout české titulky.
Hlasitost - Tento posuvník slouží k úpravě hlasitosti všech herních zvuků. Standardně je nastaven na 100 %.
Hudba - Následující posuvník upravuje hlasitost hudby a standardně je na hodnotě 40 %.
Autoři - Toto tlačítko zobrazí informace o autorech hry.
Uložit - Po stisknutí tohoto tlačítka se přenesete na obrazovku ukládání hry. Kurzor myši se změní na obrázek vaší současné pozice ve hře. Kliknutím na jedno z šesti políček pak uložíte hru do dané úložné pozice. V případě, že všechna políčka zaplníte, můžete kterékoliv z nich přepsat tak, že do něj znovu uložíte svou pozici.
Nahrát - Kliknutím na toto tlačítko se přenesete na obrazovku nahrávání hry. Kliknutím na jeden z šesti obrázků pak můžete nahrát příslušnou pozici.
Restart - Tímto tlačítkem můžete začít hrát hru znovu od začátku.
Konec - Takto označené tlačítko ukončí hru a vrátí vás do systému Windows.
Návrat - Poslední tlačítko slouží k uzavření menu voleb a návratu do hry.

Horké klávesy

Alt + F4 - okamžité ukončení hry a návrat do Windows (vaše aktuální pozice však nebude uložena)

ESC nebo MEZERNÍK - přeskočení animované sekvence nebo rozhovoru

Hádanky a herní aktivity

Návštěva Králíčka

V lese je zase jednou opravdu nádherný slunečný den. Prasátko si je navíc jisto, že dnešek je zcela nepochybně velmi významný. Proto si jej chce namalovat do svého alba, ale brzy zjišťuje, že úplně zapomnělo, čím je právě dnešek tak důležitý.
Nakonec Prasátko usoudí, že odpověď na tuto otázku bude znát Králíček. Králíček vždy ví o všech důležitých událostech. Musíte tedy dovést Prasátko ke Králíčkovu domu. Když však zaklepete na jeho dveře, nikdo vám nepřijde otevřít. Králíček totiž klepání neuslyší.
Již na první pohled se nabízí možnost zazvonit na zvonek nalevo od dveří, nicméně ten je příliš vysoko a Prasátko na něj nedosáhne. Může si však pomoci přesunutím malé stoličky, která se nachází na pravé straně dveří. Pak Králíček konečně otevře dveře a pozve Prasátko dále. To brzo zjistí, že Králíček je velmi zaneprázdněn vařením OPRAVDU velké polévky pro všechny své přátele. Ti mu také slíbili přinést rozličné přísady do polévky, ale žádný z nich dosud nedorazil. Králíček je bezradný a dobrosrdečné Prasátko mu ihned nabídne svou pomoc.
Prasátko si rychle nakreslí do svého alba všechny potřebné přísady. Jedná se o med, bodláky, žaludy, pepř a mléko a různé druhy zeleniny. Králíček dále předá Prasátku košík a pošle ho na svou zahrádku pro zeleninu.

Sbírání zeleniny

* Na Králíčkově zahrádce rostou následující druhy zeleniny: mrkev, brambory, cibule, pastinák a ředkvičky.
* Aby byla hra zajímavější, Králíček bude při každém hraní hry požadovat jiné druhy zeleniny. Požadované druhy je nutno utrhnout, nicméně vám nic nebrání nasbírat tolik zeleniny, kolik jen chcete. Všechny nasbírané druhy zeleniny pak budou Prasátku na konci hry k dispozici při výrobě OPRAVDU velké polévky.

Získání medu

* Kousek od Králíčkova domu narazí Prasátko na Tygra, který poskakuje pod velkým stromem. Tygr Prasátku řekne, že pod větví se nachází včelí hnízdo plné lahodného medu.
* Med je potřeba do Králíčkovy OPRAVDU velké polévky a Tygr Prasátku slíbí, že mu pro něj vyskočí, pokud mu přinese vhodnou nádobu (džbánek na med). Tu Prasátko prozatím nemá, ale moc dobře ví, kde by se dala obstarat. Proto se vydává směrem k domu Pů.

Inventář

2008-03-11T03:35:00.000-07:00

Inventář

Váš inventář má podobu dlouhého černého pruhu v dolní části obrazovky. Na začátku hry se v něm bude nacházet pouze ikona dveří (úplně nalevo) a ikona Prasátkova alba (napravo).

Do inventáře budou postupně přibývat rozličné předměty, které Prasátko během svého putování získá. Budete-li chtít některý z předmětů použít, klikněte na něj a pak jej pomocí myši přetáhněte nad místo, kde jej chcete použít, či postavu, které ho chcete dát.

Ikona kurzoru se automaticky vybarví ve chvíli, kdy předmět z inventáře umístíte nad místo, kde jej bude možno použít. K vlastnímu použití dojde poté, co kliknete levým tlačítkem myši.

Košík na zeleninu:
Tento košík slouží Prasátku k transportu zeleniny z Králíčkovy zahrádky. Do košíku může nasbírat jednu či více mrkví, cibulí, brambor, pastináků či ředkviček.

Prkno:
Toto pevné a ploché prkno je možno použít k překonání pasti na kolasice u domku Pů či úzkého potoka, poblíž kterého naleznete osla Ijáčka.

Opravený džbánek na med:
Nejprve rozbitý a pak znovu opravený džbánek na med slouží (jak už název napovídá) k transportu medu. Může být buď prázdný nebo plný medu.

Džbán mléka:
Džbán mléka může Prasátko získat na druhém břehu jezírka s lekníny.

Bodláky:
Bodláky od osla Ijáčka jsou jednou z přísad do Králíčkovy polévky.

Žaludy:
Lahodné žaludy je možno najít po celém lese.

Pepř:
Pepř od Sovy je další přísadou do Králíčkovy polévky.

Odinstalace hry

2008-03-04T09:41:00.000-08:00

Hru můžete kdykoliv odinstalovat následujícím způsobem:

1. Klikněte na tlačítko "Start" a najeďte do složky Programy (Windows 95/98/Me) nebo Všechny programy (Windows XP).
2. Vyhledejte složku Disney Interactive a v ní podsložku Prasátko a jeho velký piknik.
3. V podsložce Prasátko a jeho velký piknik klikněte na odinstalační ikonu.
4. Pro dokončení odinstalace následujte pokyny na obrazovce.

DŮLEŽITÉ: V zájmu kompatibility se systémem Windows XP jsou uložené pozice ze hry ukládány do následujícího adresáře na vašem harddisku:

C:\Windows\Application Data\Disney Interactive\PIGLET1

Tento adresář nebude během odinstalace smazán a budete tak tedy muset učinit manuálně.

Hraní hry

Náš příběh začíná ve chvíli, kdy se Prasátko vydává na procházku ze svého domu. S sebou si nese své album, kam si bude zaznamenávat všechny důležité události, které prožije. První záznam by se měl týkat velmi významného dne, jenž je právě dnes. Prasátko si však brzy uvědomí, že díky všemu tomu vzrušení úplně zapomnělo, čím je právě dnešek tak významný.
Rozhodne se tedy zajít za Králíčkem, který vždy ví o všech důležitých událostech. Když k němu dorazí, zjistí, že Králíček má plné ruce práce. Musí totiž uvařit OPRAVDU velkou polévku pro OPRAVDU velký večírek pro všechny své přátele. A to je právě to, čím je dnešek tak významný.

Ovládání
Celá hra se ovládá kurzorem myši, který má za běžných okolností podobu nevybarveného obrysu. Pokud s ním najedete nad objekt, se kterým lze provést nějakou akci, automaticky se vybarví. Kliknutím na takový objekt pak spustíte některou z mnoha druhů akcí, které jsou s různými objekty v lese spojeny. Bude-li se jednat o předmět, který Prasátko může nějak využít, automaticky se přemístí do jeho inventáře, jenž se nachází v dolní části obrazovky.
Pokud kurzorem najedete na dveře či cestu do jiné části lesa (obvykle okraj obrazovky), jeho vzhled se automaticky změní na symbol šipky. Kliknutím pak Prasátko přesunete do nové oblasti.

Instalace hry

2008-02-23T04:31:00.000-08:00

Instalace hry

Před začátkem instalace nejprve ukončete všechny spuštěné programy a aplikace. Nezapomeňte ukončit i všechny aktivní spořiče obrazovky, utility pro správu systému, antivirové programy či jakékoliv jiné rezidentní programy, neboť tyto by mohly nepříznivě ovlivnit instalaci hry. Pak vložte herní CD do vaší CD-ROM mechaniky.

Pokud vaše CD-ROM mechanika podporuje funkci Autorun (a tato je ve vašem operačním systému zapnuta), pak se na obrazovce automaticky objeví instalační menu hry. V takovém případě postupujte podle pokynů zobrazených na obrazovce.

Pokud se na obrazovce žádné menu neobjeví, postupujte následovně:

1. Klikněte na tlačítko "Start" a zvolte možnost "Spustit...".
2. Do pole označeného "Otevřít" napište následující příkaz "D:\autoplay.exe" (D: případně nahraďte správným písmenem vaší CD-ROM mechaniky) a klikněte na tlačítko "OK".
3. Klikněte na tlačítko "Instalovat" pro zahájení instalace. Pak již pouze následujte pokyny na obrazovce.

Spuštění hry

Pokud vaše CD-ROM mechanika podporuje funkci Autorun, pak se po vložení herního CD automaticky objeví spouštěcí menu.
Pro spuštění hry klikněte na volbu "Hrát".

Pokud se z jakéhokoliv důvodu toto menu neobjeví, otevřete nabídku Start, najeďte do složky Programy (Windows 95/98/Me) nebo Všechny programy (Windows XP) a zde klikněte na podsložku Disney Interactive. V té se nachází další podsložka s názvem Prasátko a jeho velký piknik, v níž již najdete ikonu pro spuštění hry.

2008-01-31T22:46:00.002-08:00

DŮLEŽITÉ!
Pro optimální chod hry je kromě splnění minimálních hardwarových požadavků vhodné nainstalovat poslední verze ovladačů pro všechny komponenty ve vašem počítači.

Doporučená konfigurace:
Zákaznická podpora Disney Interactive doporučuje pro dosažení maximálního výkonu hry Prasátko a jeho velký piknik od Disneye následující hardwarovou konfiguraci:

Procesor Intel Pentium(tm) II, 266MHz nebo rychlejší
64MB RAM nebo více

DŮLEŽITÉ INFORMACE PRO UŽIVATELE MICROSOFT WINDOWS® XP:
Ačkoliv tuto hru je možno nainstalovat i spustit pod operačním systémem Windows XP, někteří jeho uživatelé se mohou setkat s problémy. Instalační program hry nebyl navržen pro pokročilý systém bezpečnosti, který je součástí Windows XP. Pro instalaci a odinstalaci hry proto budete potřebovat administrátorská práva. V závislosti na konfiguraci vašeho systému mohou být tato práva vyžadována i pro vlastní spuštění hry. Více informací o administrátorských právech naleznete v dokumentaci k operačnímu systému Windows XP.

Microsoft a Windows jsou registrovanými ochrannými známkami firmy Microsoft Corporation ve Spojených státech amerických a dalších zemích.

2008-01-31T22:46:00.001-08:00

2008-01-23T01:16:00.000-08:00

Prasátko a jeho velký piknik od Disneye e-manuál

Králíček je velmi nervózní, neboť se dosud neobjevil ani jeden z jeho přátel, aby mu pomohl s vařením jeho OPRAVDU velké polévky. Prasátko mu nabízí svou pomoc, a tomu zase musí pomoci vaše dítě. Prasátko je velmi malé zvířátko, které má ale velké srdce, a tak jistě bude svým lesním přátelům dobrým pomocníkem. Úkolem hry je prozkoumat celý les, vyřešit logické hádanky a pomoci tak Prasátku a Králíčkovi připravit velkou lesní oslavu. Další zábavu poskytují čtyři minihry, které jsou zakomponovány přímo do hry a lze se jim věnovat neomezeně dlouho.

Hardwarové požadavky

Minimální konfigurace:
Pokud váš počítač nesplňuje kterýkoliv z následujících požadavků, hra Prasátko a jeho velký piknik od Disneye nebude fungovat správně.

Microsoft® Windows® 95/98/Me/XP
Procesor Intel Pentium(tm), 200 MHz nebo rychlejší
32MB RAM
120MB volného místa na harddisku
8x rychlostní CD-ROM mechanika
16-bitová DirectX 8.0a kompatibilní zvuková karta
DirectX 8.0a kompatibilní grafická karta s 2MB paměti schopná 16-bitové barevné hloubky
DirectX 5 (8.0a přiloženo na herním CD)
Java-kompatibilní internetový prohlížeč (např. Internet Explorer 4.0 nebo Netscape Navigator 4.08 nebo vyšší)

2008-01-12T10:58:00.001-08:00

10
00:03:29,261 --> 00:03:33,015
extemporized and thought up
before your very eáno.

11
00:03:33,056 --> 00:03:35,225
All right, here we go.

12
00:03:35,267 --> 00:03:39,229
Room Here for everyone
GatHer around

13
00:03:39,271 --> 00:03:41,648
The constable´s
"responstable.´´

14
00:03:41,732 --> 00:03:44,151
Now, how does that sound?

15
00:03:48,530 --> 00:03:52,576
Hello, Miss Lark
I got one for you

2008-01-12T10:58:00.000-08:00

2008-01-07T02:05:00.000-08:00

1
00:01:53,165 --> 00:01:56,752
CHim cHiminy, CHim cHiminy
CHim cHim cHeree

2
00:01:56,793 --> 00:02:01,006
A sweep is as lucky as lucky can be

3
00:02:01,089 --> 00:02:04,760
CHim cHiminy, CHim cHiminy
CHim cHim cHeroo

4
00:02:04,801 --> 00:02:09,139
Good luck will rub off
wHen He sHakes Hands witH you

5
00:02:09,223 --> 00:02:13,268
CHim cHiminy
CHim cHim cHeree, cHim cHeroo

6
00:02:13,310 --> 00:02:14,645
Rum diddly-diddly-diddly
Rum diddle-die

7
00:02:14,686 --> 00:02:16,647
Rum diddly-diddly-diddly
Rum diddle-die

8
00:03:24,381 --> 00:03:26,550
All right, ladies and gents...

9
00:03:26,633 --> 00:03:29,219
comical poems suitable
for the occasion...

2007-12-29T03:15:00.000-08:00

01 Tiesto - Forever Today (Intro)
02 Hammer & Bennet - Language (Santiago Nino Dub Tech Remix)
03 Inner Stories - Beyond
04 Estuera vs. Re:Locate - Palma Salone
05 Blank & Jones ft. Bobo - Perfect Silence (E-Craig's "212" Mix)
06 Adam White & Andy Moor pr. Whiteroom ft. Amy Cooper - Someday (Original Instrumental Mix)
07 Sensorica vs. J Key - Only One
08 Tiesto - Just Be (Original Mix)
09 Mr Sam - Lyteo (Rank 1 Remix)
10 Rank 1 - Beats@Rank1.com
11 ID
12 Ernesto vs. Bastian - Darkside Of The Moon
13 Tiesto - Olympic Flame
14 Tiesto - Forever Today [With Live Electric Violin Perfomance by DJ Mason]
15 Ron van den Beuken - Sunset
16 Jonas Steur - Silent Waves
17 ID [#9 Aria Montreal (11-06-04)]
18 Sinead O'Connor - Troy (Push Remix)
19 Matthew Dekay vs. Proluctors - Bad
20 Skin - Faithfulness (Tiesto Remix)
21 Tiesto - Traffic
22 Abel Ramos - Aquarius (Randy Katana's "Dubdown" Remix)
23 The Freak pr. Exo - Above The Clouds (Mark Norman Remix)
24 ID
25 Darren Tate - Prayer For A God
26 Tiesto - Lethal Industry (Tiesto 2004 Edit) [With Live Electric Violin Perfomance by DJ Mason]
27 M.I.D.O.R. & Six4Eight - No Man's Land
28 Joop - The World
29 Push - Universal Nation (Montana Edit)
30 ID
31 Joop - Another World [Encore]

2007-12-13T03:59:00.000-08:00

F. TVŮRCI HRY
Disney Interactive
Hlavní producent
Lorri Broda
Manažer výpravy
Yukako Inoue
Softwarový inženýr
Andy Fisher
Lokalizační manažer
Philippe Juton
Lokalizační producent
Ticket Carson
Asistent lokalizačního producenta
Jason L.Taylor
Konzultant
Tina Aughinbaugh
Manažer administrace práv
Tamira Webster
Styk se zákazníky
Patrick R. Burns
Vedoucí marketingu
Dana Long
Asistent vedoucího marketingu
Leo Olebe
Manažer výtvarného zpracování
Joseph Cotter
Hlavní návrhář
Jasmine Ellsworth
Vedoucí dohledu nad kvalitou
David Arnspiger
Odborný poradce dohledu nad kvalitou
Luigi Pardo
Project Lead
Roberto Loiederman
Vedoucí tester
Steven Gay
Testovací tým dohledu nad kvalitou
Norv Brooks
Jeff Hartmann
Vladimir Krasnopolski
Stephen Lewis
Esperanza Montano
Shin Park
Steve Ross
Sookias Sookiasian
Robert Torres
Technický tým dohledu nad kvalitou
Scott Torroll, vedoucí technického týmu dohledu nad kvalitou
Mario Donis, technik
Caesar Infante, technik
Emil Haghnazarian, vedoucí reprodukce
Vahe Stambultsyan, technik reprodukce
Brandon Royes, technik reprodukce
Hlasy Disneyových postav
Randy Coppinger
Ben Hoppe
Renee Johnson
Ned Lott
Bryan Monroe
Susan Ryan
Své hlasy propůjčili:
Paul Christie
Michael Clarke Duncan
Daniel Mastrogiorgio
Rick Moranis
Jason Raize
Reed Rudy
Jeremy Suarez
Dave Thomas
Nahrávací služby poskytl Skylark Sound
Zvláštní poděkování
Aaron Blaise
Jeff Hand
Rita Kedineoglu
Scott Seiffert
Kelly Slagle
Robert Walker
Chuck Williams
Christine Cheret
Miriam Cullen
Catherine Duperron
KnowWonder
Producent
Aspen Price
Manažer vývoje
Melanie Quest Locher
Hlavní vývojář
T Elliot "Myscha the Sled Dog" Cannon
Design úrovní
Crista Forrest
Hayden Wilkinson
Další design úrovní
Amanda Rubright
Výtvarníci animovaných sekvencí
John Irick
Chad Verrall
Art Lead
Philip Dennison
Modely postav a animace
Nathan Hocken
Jason Newkirk
Shane Olson
Výtvarníci prostředí
Lorian Kiesel
Mok Marquardt
Jason Southwick
David Stevenson
Hlavní technik
David Lawson
Programování
Jess Crable
Vikki Zarkovich
Další programování
Daniel Berke
Brian Elston
Michael Lankerovich
Scott Miller
Frank Van der Salm
Janet Weddle
Mistr zvuku
Mark Yeend
Kompozice a design zvuku
Noel Gabriel
Hudba
Jennifer Bourianoff, housle
Noel Gabriel, etnické flétny, bicí
Alisha Gabriel, flétna
Richard Kilmer, housle
Bruce Williams, viola
Scénář
Michael Humes
Vedení dohledu nad kvalitou
Bill Schneider
Dohled nad kvalitou
Claire Brummet
Matt Ilon
Engine a další nástroje
Todd Gilbertsen
Chris Phillips
Steve Reddoch
Fraser Thompson
Výkonný producent
Lindsay Gupton
Vedoucí producent
Elizabeth Walkey
Děti ve hře
Eugenia Celeste Dennison
Jeevan Jason Southwick
Zvláštní poděkování
Jacob Raymond Burdick
Peter King
Royden Lepp
Dětské testování
Spencer Adams
Charlie Asplund
Dalton Mann
Derek Mann
Jordan Newkirk
Nicki Summers
Amaze Entertainment
Výkonný management
Dan Elenbaas
David Mann
Výtvarný ředitel
Phil Trumbo
Ředitel vývojářských služeb
Jack Brummet
Ředitel designu
Kris Summers
Operační a finanční ředitel
Mike Dean
Ředitel marketingu
Curtis Asplund
Výkonný studiový ředitel, KnowWonder Games
Lindsay Gupton
Výkonný studiový ředitel, Adrenium Games
Stephen Clarke-Willson, PhD.
Výkonný studiový ředitel, Griptonite Games
Steve Ettinger
Studiový ředitel, The Fizz Factor
Rodney Gibbs
Výkonný studiový ředitel, BlackShip Games
Scott K.Tsumura
Amaze Entertainment Operations
Kevin Burdick
Susan DeMerit
Stephanie Hjertager
Christian Kimball
Mia Robinson
Paul Stokes

G. ZÁKAZNICKÁ PODPORA
Pokud máte nějaké technické problémy, přečtěte si prosím
nejdříve soubor readme.txt (přip. readme.htm), který se nachází
v adresáři s hrou. V něm jsou popsané známé problémy a postup,
jak je řešit. Pokud zde nenaleznete řešení vašeho problému,
kontaktujte prosím naši zákaznickou podporu mailem na
adrese: podpora@cdprojekt.cz nebo telefonicky na čísle:
(+420) 266 706 307 v pracovní dny od 9:00 do 17:00. Do mailu
napište konfiguraci svého počítače (procesor, pamě,, grafická
karta, velikost místa na harddisku) a používaný operační systém.
Dále popište svůj problém - kdy a kde ve hře se vyskytuje.

Aktualizace
Nejnovější informace o této hře, nejnovější opravné patche
a aktualizace (update) naleznete na naší internetové stránce na
adrese: http://www.cdprojekt.cz

Autorská práva
Nabízíme Vám počítačovou hru nejvyšší kvality. Každá z námi
vydávaných her je výsledkem mnohaměsíční náročné práce. Jejím
cílem je neustálé zvyšování standardu našich her, které si
zakoupíte. Prosíme o ocenění této snahy a prosím pamatujte, že
neoprávněné kopírování her je nelegální.
Zakoupením tohoto produktu získáváte právo užívání tohoto
programu, které je omezené na instalaci a spouštění programu ze
zakoupeného CD do paměti počítače v operačním systému, pro
který tento program byl vytvořen. Každé jiné použití, to
znamená kopírování, množení, prodej, pronájem, půjčování a jiné
formy distribuce nebo rozmnožování produktu jsou porušením
autorských práv vydavatele, pokud na tuto činnost od něj
nezískáte písemný souhlas.

Výhradní distributor na území České republiky a Slovenska
CD Projekt Czech s.r.o., Komunardů 36,
170 00 Praha 7, ČR

Vydává Disney Interactive.
© Disney. Všechna práva vyhrazena.
Microsoft a Windows jsou registrovanými obchodními známkami firmy Microsoft Corporation v USA i v ostatních zemích.
Všechny ostatní produkty a názvy firem jsou obchodními známkami svých právoplatných držitelů.
www.disneyinteractive.co.uk

2007-12-11T03:43:00.001-08:00

Denahi
Aby pomstil domnělou Kenaiovu smrt, vydává se Denahi na lov medvěda, který podle něj vzal život jeho bratrovi. Je to statečný lovec, jenž stopuje každý krok, který Kenai a Koda učiní, a který se k nim stále víc a více přibližuje, aby vyrovnal účty.
Nestvůry a vedlejší postavy
Tug
Král medvědů a strážce tahu lososů představuje v medvědím světě otce všech svých soukmenovců. Každým rokem vede rybí obřad a pomáhá každému, kdo to potřebuje.
Berani
Dva berani si poradí téměř v každé situaci. Celé dny se kochají ozvěnou svých hlasů, jež se nesou po celém údolí, snaží se zapůsobit na dámy a na každého kolemjdoucího se snaží udělat dojem svou chytrostí, vybroušeným důvtipem a silou.
Králíci a veverky: lesní zvířátka
Tahle drobná zvířátka najdete v medvědím světě snad všude. Králíkovi věnujte zvláštní pozornost, neboť zná několik tajemství, jež mohou Kenaiovi na jeho pouti pomoci.

POSTAVY A DALŠÍ TVOROVÉ

2007-12-08T06:55:00.000-08:00

Postavy
Kenai
Poté, co jeho bratr padne za oběť medvědovi, přísahá Kenai zbrkle pomstu. Místo trestné výpravy se však sám promění ve zvíře, kterého se ze všech nejvíc bojí a které zároveň nenávidí. V dobrodružství musí pokračovat v medvědí podobě, dokud nenalezne legendární polární záři a opět nenabude lidské podoby.
Koda
Toto malé, veselé a snad až příliš hravé medvídě se poté, co přišlo o matku, cítí trošku osaměle. Proto hledá přítele, kterého nalezne až v Kenaiovi. Koda mu pomůže, provede ho lesem a nakonec s ním dorazí až k domovu velkých duchů. Bez něho by to Kenai nikdy nedokázal.
Říja a Kulich
Tito dva losí bratři celý příběh vyprávějí způsobem, který je vlastní pouze jim.

Zlaté totemy

2007-12-04T09:15:00.000-08:00

Tam, kde se musíte bránit před Denahim, naleznete obranné zlaté totemy, které se – v případě, že je seberete – objeví přímo na HUDu.
Ukazatel Denahiho života
V úrovních, kde jste nuceni bojovat s Denahim, se v pravém horním rohu objeví ukazatel jeho života.
Časomíra
V ledovém průsmyku a při tahu lososů se nahoře na obrazovce objeví časomíra.
Kosatčí totem
Pokud na ledovém průsmyku či při tahu lososů ulovíte tento totem, zobrazí se při použití v pravém dolním rohu HUDu.
Časomíra kosatčího totemu
Jakmile aktivujete kosatčí totem, v dolním rohu obrazovky uvidíte, kolik času vám ještě zbývá.
Množství kyslíku
Tento ukazatel je důležitý při tahu lososů – musíte sbírat bublinky, aby byl pokud možno stále plný.

Tananův amulet

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

Naleznete-li toto kouzlo, objeví se přímo na obrazovce. Pokud pak přijdete o život pádem do lávy nebo z útesu, okamžitě se objevíte zpátky na místě a přijdete pouze o polovinu života.
Počitadlo
Vždy, když dorazíte na místo, kde musíte něco sbírat (například ryby, sněhové koule apod.), objeví se nahoře uprostřed obrazovky obrázek s příslušným symbolem.

2007-11-26T16:02:00.000-08:00

HUD zahrnuje informace, které při hraní vidíte přímo na obrazovce. Sestává z těchto částí:
Životy
Při každém zranění přijdete o část života. Ztracenou energii načerpáte pomocí žaludů, lososů nebo borových šišek.
Ukazatele totemů
Před použitím totemu orla, vrány nebo vlka musíte nejprve nasbírat dostatek bobulek příslušné barvy, a tak jej nabít.
Včelí plástve
Tajnou jeskyni s prastarými zvířecími totemy otevřete teprve tehdy, až nasbíráte padesát včelích pláství. Jejich současný počet je uveden v pravém dolním rohu obrazovky, abyste měli přehled, kolik vám jich ještě zbývá nashromáždit.

2007-11-24T03:46:00.000-08:00

Borová šiška
Tyto šišky nenajdete tak snadno jako žaludy. Pokud se vám to ale podaří, nejenže získáte plné zdraví, ale k tomu ještě život navíc.
Bobulky a totemy
V levém horním rohu obrazovky se nacházejí tři ukazatele totemů. Během hry narazíte na příslušné totemy i na klíčové body, kde vám budou nejvíc k užitku. Každý z totemů má zvláštní schopnost, která vám na cestě pomůže. Před jejich použitím je však musíte nejdřív nabít pomocí bobulek příslušné barvy.
Sbírání bobulek
V horách často natrefíte na keříky s trsy bobulek. Přibližte se k nim co nejvíce a pomocí klávesy pro akci (ENTER nebo levé tlačítko myši) přikažte Kenaiovi, ať plody očeše. Poté je můžete sebrat. Pro nabití totemu je zapotřebí deset bobulek příslušné barvy.
Orlí totem – brusinky
Při použití orlího totemu se objeví duch orla Sitky, který vyzdvihne Kenaie a Kodu do vzduchu. Vy je můžete normálně ovládat a přenést se tak přes velké kaňony, strže, rokliny či jiné zdánlivě nepřekonatelné překážky.
Vraní totem – borůvky
Aktivujete-li vraní totem, můžete na svět chvíli pohlížet očima vrány, jež se vznáší vysoko ve vzduchu. Uvidíte tak i oblasti, které by vám možná jinak zůstaly skryty.
Vlčí totem – stříbrné bobulky
Vlčí duch obdaří Kenaie a Kodu velkou dávkou vitality, která jim pomůže zdolat i vysoké útesy.
Včelí plástve a totemy zvířecích duchů
V šesti tajných jeskyních se skrývají pradávné totemy zvířecích duchů. Vchody do těchto slují jsou označeny rytinami, které tato místa po celá staletí chránily před nezvanými hosty. K jejich otevření musíte získat padesát včelích pláství. U každého z totemů pak najdete popis, jakými vlastnostmi se jeho zvíře pyšní. Naleznete-li všech šest totemů, čeká vás zvláštní odměna.
Obranné zlaté totemy
Cestou můžete najít i tři zlaté totemy (medvěda, šavlozubého tygra a lososa), které vám propůjčí zvláštní schopnosti. Lze je však použít pouze v sebeobraně, pokud na vás zaútočí Denahi.
Tananův amulet
Naleznete-li toto kouzlo, objeví se přímo na obrazovce. Pokud pak přijdete o život pádem do lávy nebo z útesu, okamžitě se objevíte zpátky na místě a přijdete pouze o polovinu života.
Kosatčí totem
Při závodu ledovým průsmykem můžete sbírat kosatčí totemy. Pokud se vám podaří některý ukořistit, můžete s jeho pomocí po stisknutí klávesy pro akci (ENTER nebo levé tlačítko myši) na chvíli zrychlit svůj pohyb.
HUD (informace přímo na obrazovce)

2007-11-12T04:22:00.000-08:00

Chcete-li ovládání vrátit zpět na původní, stačí v nabídce ovládání kliknout na ikonu pro implicitní nastavení.
Sbírání předmětů a vylepšení
Během hry narazíte na spoustu věcí, které lze sbírat a které mohou Kenaiovi během putování pomoci.
Zdraví
Žaludy
Najdete je všude v lese i v horách. Jste-li zraněni, stačí si jich pár utrhnout. Pokud jich najdete padesát, získáte nový život.
Losos
V každém vodním toku i tůňce se dívejte po těchto chutných rybách. Chcete-li získat život, musíte jich nalézt 6.

Ovládání akci

2007-11-07T01:14:00.001-08:00

Vpřed: šipka nahoru nebo klávesa W
Vzad: šipka dolů nebo klávesa S
Otočka vlevo: šipka vlevo
Otočka vpravo: šipka vpravo
Skok: pravé myšítko nebo CTRL
Akce: levé myšítko nebo ENTER
Úkrok vlevo: A nebo čárka
Úkrok vpravo: D nebo tečka
Přeskočit film: mezerník
Úprava ovládání
Pomocí myši klikněte na danou klávesu na seznamu a poté stiskněte klávesu či tlačítko gamepadu, které chcete této funkci přiřadit. Po skončení úprav klikněte na ikonu návratu a všechny změny se automaticky uloží.

2007-11-03T04:00:00.000-07:00

Jas
Tento posuvník nastavuje jas v celé hře.
Nastavení – str. 2
Ovládání
Zde si můžete prohlédnout a přizpůsobit ovládání celé hry.
Nastavení zvuku a grafiky
Detail textur
Rozhodněte se pro nízké, střední nebo vysoké detaily textur ve hře. Pokud váš počítač není příliš výkonný, doporučujeme je co nejvíce snížit.
Detaily objektů
Zde si pomocí posuvníku můžete nastavit detaily všech objektů ve hře. Jestliže nemáte výkonný počítač, doporučujeme i tuto volbu nastavit na co nejnižší detaily.
Ledový průsmyk a tah lososů
Jakmile dokončíte úrovně ledového průsmyku a tahu lososů, můžete se k nim kdykoliv opět vrátit. V nabídce nastavení uvidíte svůj nejlepší čas. Chcete-li si závod znovu projet, stačí kliknout na jeho obrázek. Po dokončení úrovně budete dotázáni, zda ji chcete zdolat znovu (ANO), nebo ukončit hru (NE). Zvolíte-li „NE“, pak hra skončí a vrátíte se do hlavní nabídky.
Ovládání
Implicitní ovládání pro hru Medvědí bratři je následující:

2007-11-02T08:17:00.000-07:00

Ukončení hry
Pomocí této ikony se vrátíte zpět do Windows.
Nastavení
Tato ikona vás přenese do nabídky, kde můžete upravit nastavení zvuku, grafiky, hraní hry a ovládání. K dispozici máte dvě stránky různých možností – na další stranu se dostanete kliknutím na ikonu nastavení v pravém dolním rohu první strany.
Totemy zvířecích duchů
V jeskyních po celé hře jsou ukryty zvláštní totemy zvířecích duchů. U každého z nich je popis, jaké zvířecí vlastnosti v sobě nese. Naleznete-li všech šest totemů, čeká vás zvláštní překvapení.
Tvůrci hry
Tato ikona vyvolá seznam všech, kteří pro vás tuto hru připravili.
Nastavení – str. 1
Herní nastavení
Automatické skákání
Zvolíte-li toto nastavení, bude Kenai automaticky skákat na stromy, šplhat na převisy nebo přes rokle.
Text na obrazovce
Aktivujte tuto volbu, chcete-li na obrazovce vidět dialogy všech postav.
Nastavení zvuku a grafiky
Hlasitost hudby
Pomocí posuvníku můžete upravit hlasitost hudby.
Hlasitost zvuků
Pomocí posuvníku můžete upravit hlasitost zvuků a řeči ve hře.
Rozlišení
Změna rozlišení může ovlivnit chod celé hry.
Hloubka barev
Změna hloubky barev může hru urychlit či zpomalit.

2007-11-01T09:46:00.001-07:00

Zvuk
Vypnout zvuk – Kliknutím na zaškrtávací políčko můžete vypnout všechny zvuky ve hře.
Hlasitost zvuku – Pomocí posuvníku lze upravit celkovou hlasitost zvuků ve hře.
Hlasitost hudby – Pomocí posuvníku lze upravit celkovou hlasitost hudby ve hře.
Joystick
Pomocí této volby otevřete ovládací panel herních zařízení pod Windows, kde si budete moci správně nastavit joystick.
Konec
Tímto zavřete okno a vrátíte se do Windows.
Nabídka nastavení
Tuto volbu lze při hraní kdykoliv vyvolat pomocí klávesy ESC. Získáte tak přehled o Kenaiově zdraví a o věcech, které jste nasbírali. Také můžete upravit nastavení, opustit stávající hru a přehrát si některou ze závodních úrovní. Samozřejmě lze odsud také celou hru ukončit a vrátit se do Windows.
Zpět
Tato ikona vás vrátí na předchozí obrazovku.

Příběh

2007-10-29T07:25:00.001-07:00

Před dávnými časy, když byla Země ještě mladá a celou ji pokrýval led, třímali moc veškerého stvoření ve svých rukou velcí duchové polární záře. Tehdy žili lidé i zvířata podle stejných pravidel a bratrsky se dělili o zemi i o potravu. V Disneyově příběhu Medvědí bratři je Kenai tvrdohlavý dospívající mladík, který nechápe, že by měla být v přírodě zachována rovnováha. Když jeho starší bratr padne za oběť medvědovi, nechá se Kenai unést svými city a hledá pomstu. Velcí duchové však zasáhnou – aby poznal, co je v životě skutečně důležité, promění v medvěda jeho samotného. V této zvířecí podobě pronásleduje Kenaie jeho poslední bratr Denahi. Kenai nesmí dopustit, aby ho lovec vystopoval, a musí nalézt bájnou polární záři, domov velkých duchů, kde se opět promění v člověka.
Kenai sám nezná cestu, a proto se k němu přidá otravné medvídě jménem Koda, jež mu pomůže. Společně je čeká strastiplná cesta, na níž musí bývalý Indián přehodnotit všechno, co pro něj dosud představovalo hodnoty bratrství. Nakonec zjistí, že proměna v medvěda vlastně není ničím v porovnání se změnou, která se udála v jeho nitru.
Po spuštění Disneyovy hry Medvědí bratři se objeví hlavní nabídka, z níž lze zahájit novou hru, načíst uloženou pozici, upravit herní nastavení nebo se vrátit zpět do Windows.
Nová hra
Na začátku si můžete vybrat ze šesti prázdných pozic – klikněte na zvolené pole a zahájíte novou hru. Chcete-li přepsat již existující uloženou pozici, pak klepněte na obrázek hry předchozí a poté tlačítkem ANO své rozhodnutí potvrďte.
Načtení hry
Stačí kliknout na obrázek hry, v níž chcete pokračovat.
Závodní hry
Pokud jste již zdolali ledový průsmyk nebo tah lososů, můžete se k nim vrátit a zahrát si některý z nich ještě jednou. Stačí si napravo vybrat příslušný obrázek.
Nastavení
V nabídce nastavení lze upravit následující volby:
Grafika
Renderování – Pokud vaše grafická karta zvládá real-time 3D renderování, bude tento ovladač implicitně nastaven na Direct3D. V případě, že se vyskytnou problémy, můžete tuto volbu změnit na softwarové renderování.
Rozlišení – Zde si můžete ze seznamu vybrat, jaké rozlišení chcete ve hře používat. Implicitně je nastaveno na 640x480.

C. Začínáme

2007-10-24T09:09:00.000-07:00

Máte-li povoleno automatické spouštění, objeví se nabídka pokaždé, když vložíte CD do mechaniky. Stačí stisknout tlačítko Hrát a můžete začít.
Jestliže se toto menu neobjeví, klikněte v nabídce Start na Programy (Windows 98/Me) nebo Všechny programy (Windows XP). V podnabíce vyberte Disney Interactive, poté složku Medvědí bratři a nakonec klikněte na ikonu programu.

D. Odinstalace programu
Program odinstalujete následovně:
1. V nabídce Start klikněte na Programy (Windows 98/Me) nebo Všechny programy (Windows XP).
2. V podnabídce najeďte na Disney Interactive, poté na složku Medvědí bratři a stiskněte ikonu Odinstalovat Disneyovy Medvědí bratry
3. Dál už postupujte podle pokynů na obrazovce.

Instalace programu

2007-10-23T08:59:00.000-07:00

Nejprve ukončete všechny běžící programy a aplikace včetně aktivních spořičů obrazovky, pomocných a antivirových programů, aplikací pro úsporu energie a dalších programů na pozadí, aby instalace nebyla ničím narušena. Poté vložte do mechaniky herní CD.
Máte-li zapnuto automatické spouštění, automaticky se objeví úvodní nabídka. Pro úspěšnou instalaci se pak už jen stačí řídit pokyny na obrazovce.
Jestliže se úvodní nabídka neobjeví, postupujte následovně:
1. V nabídce Start vyberte volbu Spustit.
2. Do pole napište příkaz D:\setup.exe (přičemž D: označuje vaši CD mechaniku) a stiskněte tlačítko OK.
3. Klikněte na volbu Instalovat a pak postupujte podle pokynů na obrazovce.

POZOR!

2007-10-19T06:10:00.000-07:00

Krom toho, že váš počítač musí splňovat minimální systémové požadavky, je nutno jej opatřit také co nejnovějšími softwarovými ovladači.

Doporučená systémové konfigurace
Zákaznická podpora Disney Interactive doporučuje pro co nejlepší běh a výkon hry Medvědí bratři následující sestavu:
• procesor typu Pentium™ II, 500 Mhz
• 128 MB RAM

Odmítnutí zodpovědnosti u Windows® XP
I když program lze nainstalovat a spustit i pod Windows XP, uživatelé s omezenými uživatelskými právy mohou narazit na problémy. Instalátor není navržen tak, aby obešel všechna vylepšená bezpečností opatření Windows XP. V závislosti na systémové konfiguraci můžete pro používání tohoto programu potřebovat administrátorská práva. Pročtěte si prosím pozorně dokumentaci k Windows XP, sekci „Administrátorská práva“.

Odmítnutí zodpovědnosti u Windows 2000
Tento produkt byl vytvořen pro chod pod Microsoft Windows 95, 98 a Millenium. I když jej můžete nainstalovat i spustit pod Microsoft Windows 2000, nemůžeme vám zaručit naprostou kompatibilitu s tímto operačním systémem. Microsoft Windows 2000 jsou primárně koncipovány pro použití v kanceláři a veškeré softwarové tituly, jež vydává Disney Interactive, jsou určeny výhradně pro domácí potřebu. V současné době neuvažujeme o žádných aktualizacích ani patchích, které by umožnily chod softwaru od Disney Interactive pod Microsoft Windows 2000. Firma Microsoft však vyvíjí aktualizace pro kompatibilitu s tímto systémem, které upravují chod různých produktů pod Microsoft Windows 2000. Někteří uživatelé tohoto systému si proto mohou tyto aktualizace stáhnout, aby jim na nich starší software fungoval. Ani to však není zárukou, že budou dobře chodit všechny produkty. Ani Disney Interactive nemůže zaručit kompatibilitu s těmito aktualizacemi Windows 2000. Podívejte se prosím na internetové stránky firmy Microsoft nebo do dokumentace k operačnímu systému či počítačovému hardwaru, kde získáte další informace o těchto aktualizacích pro kompatibilitu, jejich vydávání a technickou podporu.

2007-09-29T01:48:00.000-07:00

"I showed her a bowl of white roses and I said, 'I'm going to make a flower for you," he said. "And she didn't quite get it. She thought I was putting her on. But I think, as you drive around the city, it's kind of a flower. I hope it is, for her."The hall has floral carpets and a fountain made of Delft china in the shape of a rose in her honour. The Los Angeles Philharmonic was previously resident at the Dorothy Chandler Pavilion but the acoustics there meant much of the sound was swallowed, forcing musicians to play more loudly. "In the new hall, a normal Los Angeles music lover will have the first opportunity to hear what the orchestra really sounds like, and I think they will be pretty astonished," said conductor Esa-Pekka Salonen. The opening concert was put together to showcase what the concert hall acoustics have to offer, from solo recitals to the full symphony orchestra. Guests attended a $1,500-per-head dinner before taking their seats in the hall.

Voyeur's paradise

2007-09-28T02:52:00.000-07:00

The inaugural concert featured music by composers Bach, Mozart, Gabrielli, Stravinsky and Ligeti by the Los Angeles Philharmonic. The new concert hall will become the orchestra's permanent home. The concert hall is seen as the US city's chance to increase its cultural profile away from just movie-making. Supporters hope the multi-million venue will become an icon for the city, in much the same way as Gehry's Guggenheim museum for Bilbao and Spain. Gehry said he was proud of his new building, whose acoustics had been designed by Japanese acoustic expert Yasuhisa Toyota. "It's a voyeur's paradise," Gehry said of the building. "Not only can you hear everything in it, you can see everybody and watch other people, which is something we like to do." The idea for a dedicated concert hall in LA was put forward by Walt Disney's late widow Lillian, who initially donated $50m to the project because of her husband's love of classical music. Gehry said he took Lillian's love of flowers as his inspiration for the building.

Disney Concert Hall Finally Opens

2007-09-24T01:05:00.001-07:00

The $276m Walt Disney Concert Hall in Los Angeles has hosted its first concert

Beset by delays, the gala event marked the opening of the hall, which celebrated architect Frank Gehry was commissioned to design 15 years ago. Warren Beatty, Sydney Poitier and Liza Minnelli were among the Hollywood stars attending the event last Thursday. But some protesters outside complained of a conspicuous display of inequality, pointing to the nearby poverty of Skid Row.

2007-09-22T14:01:00.001-07:00

Of course in the end Wendy let them fly away together. Our
last glimpse of her shows her at the window, watching them
receding into the sky until they were as small as stars.

As you look at Wendy, you may see her hair becoming white, and
her figure little again, for all this happened long ago. Jane is
now a common grown-up, with a daughter called Margaret; and every
spring cleaning time, except when he forgets, Peter comes for
Margaret and takes her to the Neverland, where she tells him
stories about himself, to which he listens eagerly. When
Margaret grows up she will have a daughter, who is to be Peter's
mother in turn; and thus it will go on, so long as children are
gay and innocent and heartless.

2007-09-21T01:24:00.000-07:00

"Yes, I know."

"I came back for my mother," he explained, "to take her to the
Neverland."

"Yes, I know," Jane said, "I have been waiting for you."

When Wendy returned diffidently she found Peter sitting on the
bed-post crowing gloriously, while Jane in her nighty was flying
round the room in solemn ecstasy.

"She is my mother," Peter explained; and Jane descended and
stood by his side, with the look in her face that he liked to see
on ladies when they gazed at him.

"He does so need a mother," Jane said.

"Yes, I know." Wendy admitted rather forlornly; "no one knows
it so well as I."

"Good-bye," said Peter to Wendy; and he rose in the air, and
the shameless Jane rose with him; it was already her easiest way
of moving about.

Wendy rushed to the window.

"No, no," she cried.

"It is just for spring cleaning time," Jane said, "he wants me
always to do his spring cleaning."

"If only I could go with you," Wendy sighed.

"You see you can't fly," said Jane.

2007-09-12T00:13:00.001-07:00

"I am old, Peter. I am ever so much more than twenty. I grew
up long ago."

"You promised not to!"

"I couldn't help it. I am a married woman, Peter."

"No, you're not."

"Yes, and the little girl in the bed is my baby."

"No, she's not."

But he supposed she was; and he took a step towards the
sleeping child with his dagger upraised. Of course he did not
strike. He sat down on the floor instead and sobbed; and Wendy
did not know how to comfort him, though she could have done it so
easily once. She was only a woman now, and she ran out of the
room to try to think.

Peter continued to cry, and soon his sobs woke Jane. She sat
up in bed, and was interested at once.

"Boy," she said, "why are you crying?"

Peter rose and bowed to her, and she bowed to him from the bed.

"Hullo," he said.

"Hullo," said Jane.

"My name is Peter Pan," he told her.

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

"Girl."

Now surely he would understand; but not a bit of it.

"Peter," she said, faltering, "are you expecting me to fly away
with you?"

"Of course; that is why I have come." He added a little
sternly, "Have you forgotten that this is spring cleaning time?"

She knew it was useless to say that he had let many spring
cleaning times pass.

"I can't come," she said apologetically, "I have forgotten how
to fly."

"I'll soon teach you again."

"O Peter, don't waste the fairy dust on me."

She had risen; and now at last a fear assailed him. "What is
it?" he cried, shrinking.

"I will turn up the light," she said, "and then you can see for
yourself."

For almost the only time in his life that I know of, Peter was
afraid. "Don't turn up the light," he cried.

She let her hands play in the hair of the tragic boy. She was
not a little girl heart-broken about him; she was a grown woman
smiling at it all, but they were wet eyed smiles.

Then she turned up the light, and Peter saw. He gave a cry of
pain; and when the tall beautiful creature stooped to lift him in
her arms he drew back sharply.

"What is it?" he cried again.

She had to tell him.

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

"Lucky you," said Jane.

And then one night came the tragedy. It was the spring of the
year, and the story had been told for the night, and Jane was now
asleep in her bed. Wendy was sitting on the floor, very close to
the fire, so as to see to darn, for there was no other light in
the nursery; and while she sat darning she heard a crow. Then
the window blew open as of old, and Peter dropped in on the
floor.

He was exactly the same as ever, and Wendy saw at once that he
still had all his first teeth.

He was a little boy, and she was grown up. She huddled by the
fire not daring to move, helpless and guilty, a big woman.

"Hullo, Wendy," he said, not noticing any difference, for he
was thinking chiefly of himself; and in the dim light her white
dress might have been the nightgown in which he had seen her
first.

"Hullo, Peter," she replied faintly, squeezing herself as small
as possible. Something inside her was crying Woman, Woman, let
go of me."

"Hullo, where is John?" he asked, suddenly missing the third
bed.

"John is not here now," she gasped.

"Is Michael asleep?" he asked, with a careless glance at Jane.

"Yes," she answered; and now she felt that she was untrue to
Jane as well as to Peter.

"That is not Michael," she said quickly, lest a judgment should
fall on her.

Peter looked. "Hullo, is it a new one?"

"Yes."

"Boy or girl?"

2007-09-03T03:03:00.001-07:00

"The last thing he ever said to me was, `Just always be
waiting for me, and then some night you will hear me crowing.'"

"Yes,"

"But, alas, he forgot all about me," Wendy said it with a
smile. She was as grown up as that.

"What did his crow sound like?" Jane asked one evening.

"It was like this," Wendy said, trying to imitate Peter's crow.

"No, it wasn't," Jane said gravely, "it was like this"; and she
did it ever so much better than her mother.

Wendy was a little startled. "My darling, how can you know?"

"I often hear it when I am sleeping," Jane said.

"Ah yes, many girls hear it when they are sleeping, but I was
the only one who heard it awake."

2007-09-02T02:47:00.000-07:00

"Why do they forget the way?"

"Because they are longer gay and innocent and heartless. It is
only the gay and innocent and heartless who can fly."

"What is gay and innocent and heartless? I do wish I were gay
and innocent and heartless."

Or perhaps Wendy admits she does see something.

"I do believe," she says, "that it is this nursery."

"I do believe it is," says Jane. "Go on."

They are now embarked on the great adventure of the night when
Peter flew in looking for his shadow.

"The foolish fellow," says Wendy, "tried to stick it on with
soap, and when he could not he cried, and that woke me, and I
sewed it on for him."

"You have missed a bit," interrupts Jane, who now knows the
story better than her mother. "When you saw him sitting on the
floor crying, what did you say?"

"I sat up in bed and I said, `Boy, why are you crying?'"

"Yes, that was it," says Jane, with a big breath.

"And then he flew us all away to the Neverland and the fairies
and the pirates and the redskins and the mermaid's lagoon, and
the home under the ground, and the little house."

"Yes! which did you like best of all?"

"I think I liked the home under the ground best of all."

"Yes, so do I. What was the last thing Peter ever said to
you?"

2007-09-01T07:05:00.000-07:00

Once a week Jane's nurse had her evening off; and then it was
Wendy's part to put Jane to bed. That was the time for stories.
It was Jane's invention to raise the sheet over her mother's head
and her own, this making a tent, and in the awful darkness to
whisper:

"What do we see now?"

"I don't think I see anything to-night," says Wendy, with a
feeling that if Nana were here she would object to further
conversation.

"Yes, you do," says Jan, "you see when you were a little girl."

"That is a long time ago, sweetheart," says Wendy. "Ah me, how
time flies!"

"Does it fly," asks the artful child, "the way you flew when
you were a little girl?"

"The way I flew? Do you know, Jane, I sometimes wonder whether
I ever did really fly."

"Yes, you did."

"The dear old days when I could fly!"

"Why can't you fly now, mother?"

"Because I am grown up, dearest. When people grow up they
forget the way."

2007-08-28T00:44:00.001-07:00

She was called Jane, and always had an odd inquiring look, as
if from the moment she arrived on the mainland she wanted to ask
questions. When she was old enough to ask them they were mostly
about Peter Pan. She loved to hear of Peter, and Wendy told her
all she could remember in the very nursery from which the famous
flight had taken place. It was Jane's nursery now, for her
father had bought it at the three per cents. [mortgage rate] from
Wendy's father, who was no longer fond of stairs. Mrs. Darling
was now dead and forgotten.

There were only two beds in the nursery now, Jane's and her
nurse's; and there was no kennel, for Nana also had passed away.
She died of old age, and at the end she had been rather difficult
to get on with; being very firmly convinced that no one knew how
to look after children except herself.

2007-08-26T02:30:00.000-07:00

Next year he did not come for her. She waited in a new frock
because the old one simply would not meet; but he never came.

"Perhaps he is ill," Michael said.

"You know he is never ill."

Michael came close to her and whispered, with a shiver,
"Perhaps there is no such person, Wendy!" and then Wendy would
have cried if Michael had not been crying.

Peter came next spring cleaning; and the strange thing was that
he never knew he had missed a year.

That was the last time the girl Wendy ever saw him. For a
little longer she tried for his sake not to have growing pains;
and she felt she was untrue to him when she got a prize for
general knowledge. But the years came and went without bringing
the careless boy; and when they met again Wendy was a married
woman, and Peter was no more to her than a little dust in the box
in which she had kept her toys. Wendy was grown up. You need
not be sorry for her. She was one of the kind that likes to grow
up. In the end she grew up of her own free will a day quicker
than other girls.

All the boys were grown up and done for by this time; so it is
scarcely worth while saying anything more about them. You may
see the twins and Nibs and Curly any day going to an office, each
carrying a little bag and an umbrella. Michael is an engine-
driver [train engineer]. Slightly married a lady of title, and
so he became a lord. You see that judge in a wig coming out at
the iron door? That used to be Tootles. The bearded man who
doesn't know any story to tell his children was once John.

Wendy was married in white with a pink sash. It is strange to
think that Peter did not alight in the church and forbid the
banns [formal announcement of a marriage].

Years rolled on again, and Wendy had a daughter. This ought
not to be written in ink but in a golden splash.

2007-08-25T01:32:00.001-07:00

Michael believed longer than the other boys, though they jeered
at him; so he was with Wendy when Peter came for her at the end
of the first year. She flew away with Peter in the frock she had
woven from leaves and berries in the Neverland, and her one fear
was that he might notice how short it had become; but he never
noticed, he had so much to say about himself.

She had looked forward to thrilling talks with him about old
times, but new adventures had crowded the old ones from his mind.

"Who is Captain Hook?" he asked with interest when she spoke of
the arch enemy.

"Don't you remember," she asked, amazed, "how you killed him
and saved all our lives?"

"I forget them after I kill them," he replied carelessly.

When she expressed a doubtful hope that Tinker Bell would be
glad to see her he said, "Who is Tinker Bell?"

"O Peter," she said, shocked; but even when she explained he
could not remember.

"There are such a lot of them," he said. "I expect she is no
more."

I expect he was right, for fairies don't live long, but they
are so little that a short time seems a good while to them.

Wendy was pained too to find that the past year was but as
yesterday to Peter; it had seemed such a long year of waiting to
her. But he was exactly as fascinating as ever, and they had a
lovely spring cleaning in the little house on the tree tops.

2007-08-22T00:44:00.001-07:00

Of course Peter promised; and then he flew away. He took Mrs.
Darling's kiss with him. The kiss that had been for no one else,
Peter took quite easily. Funny. But she seemed satisfied.

Of course all the boys went to school; and most of them got
into Class III, but Slightly was put first into Class IV and then
into Class V. Class I is the top class. Before they had
attended school a week they saw what goats they had been not to
remain on the island; but it was too late now, and soon they
settled down to being as ordinary as you or me or Jenkins minor
[the younger Jenkins]. It is sad to have to say that the power
to fly gradually left them. At first Nana tied their feet to the
bed-posts so that they should not fly away in the night; and one
of their diversions by day was to pretend to fall off buses [the
English double-deckers]; but by and by they ceased to tug at
their bonds in bed, and found that they hurt themselves when they
let go of the bus. In time they could not even fly after their
hats. Want of practice, they called it; but what it really meant was
that they no longer believed.

2007-08-21T00:51:00.000-07:00

"Certainly not. I have got you home again, and I mean to keep
you."

"But he does so need a mother."

"So do you, my love."

"Oh, all right," Peter said, as if he had asked her from
politeness merely; but Mrs. Darling saw his mouth twitch, and she
made this handsome offer: to let Wendy go to him for a week
every year to do his spring cleaning. Wendy would have preferred
a more permanent arrangement; and it seemed to her that spring
would be long in coming; but this promise sent Peter away quite
gay again. He had no sense of time, and was so full of
adventures that all I have told you about him is only a
halfpenny-worth of them. I suppose it was because Wendy knew
this that her last words to him were these rather plaintive ones:

"You won't forget me, Peter, will you, before spring cleaning
time comes?"

2007-08-19T01:59:00.000-07:00

"I shall have such fun," said Peter, with eye on Wendy.

"It will be rather lonely in the evening," she said, "sitting
by the fire."

"I shall have Tink."

"Tink can't go a twentieth part of the way round," she reminded
him a little tartly.

"Sneaky tell-tale!" Tink called out from somewhere round the
corner.

"It doesn't matter," Peter said.

"O Peter, you know it matters."

"Well, then, come with me to the little house."

"May I, mummy?"

2007-08-16T23:36:00.000-07:00

"Keep back, lady, no one is going to catch me and make me a
man."

"But where are you going to live?"

"With Tink in the house we built for Wendy. The fairies are to
put it high up among the tree tops where they sleep at nights."

"How lovely," cried Wendy so longingly that Mrs. Darling
tightened her grip.

"I thought all the fairies were dead," Mrs. Darling said.

"There are always a lot of young ones," explained Wendy, who
was now quite an authority, "because you see when a new baby
laughs for the first time a new fairy is born, and as there are
always new babies there are always new fairies. They live in
nests on the tops of trees; and the mauve ones are boys and the
white ones are girls, and the blue ones are just little sillies
who are not sure what they are."

Mrs. Darling

2007-08-12T05:14:00.000-07:00

came to the window, for at present she was keeping
a sharp eye on Wendy. She told Peter that she had adopted all
the other boys, and would like to adopt him also.

"Would you send me to school?" he inquired craftily.

"Yes."

"And then to an office?"

"I suppose so."

"Soon I would be a man?"

"Very soon."

"I don't want to go to school and learn solemn things," he told
her passionately. "I don't want to be a man. O Wendy's mother,
if I was to wake up and feel there was a beard!"

"Peter," said Wendy the comforter, "I should love you in a
beard"; and Mrs. Darling stretched out her arms to him, but he
repulsed her.

2007-08-10T13:58:00.001-07:00

It turned out that not one of them thought him a cypher; and he
was absurdly gratified, and said he would find space for them all
in the drawing-room if they fitted in.

"We'll fit in, sir," they assured him.

"Then follow the leader," he cried gaily. "Mind you, I am not
sure that we have a drawing-room, but we pretend we have, and
it's all the same. Hoop la!"

He went off dancing through the house, and they all cried "Hoop
la!" and danced after him, searching for the drawing-room; and I
forget whether they found it, but at any rate they found corners,
and they all fitted in.

As for Peter, he saw Wendy once again before he flew away. He
did not exactly come to the window, but he brushed against it in
passing so that she could open it if she liked and call to him.
That is what she did.

"Hullo, Wendy, good-bye," he said.

"Oh dear, are you going away?"

"Yes."

"You don't feel, Peter," she said falteringly, "that you would
like to say anything to my parents about a very sweet subject?"

"No."

"About me, Peter?"

"No."

2007-08-10T00:52:00.000-07:00

Of course Mrs. Darling said at once that she would have them;
but Mr. Darling was curiously depressed, and they saw that he
considered six a rather large number.

"I must say, he said to Wendy, "that you don't do things by
halves." a grudging remark which the twins thought was pointed at
them.

The first twin was the proud one, and he asked, flushing, "Do
you think we should be too much of a handful, sir? Because, if
so, we can go away."

"Father!" Wendy cried, shocked; but still the cloud was on him.
He knew he was behaving unworthily, but he could not help it.

"We could lie doubled up," said Nibs.

"I always cut their hair myself," said Wendy.

"George!" Mrs. Darling exclaimed, pained to see her dear one
showing himself in such an unfavourable light.

Then he burst into tears, and the truth came out. He was as
glad to have them as she was, he said, but he thought they should
have asked his consent as well as hers, instead of treating him
as a cypher [zero] in his own house.

"I don't think he is a cypher," Tootles cried instantly. "Do
you think he is a cypher, Curly?"

"No, I don't. Do you think he is a cypher, Slightly?"

"Rather not. Twin, what do you think?"

WHEN WENDY GREW UP

2007-08-08T14:20:00.001-07:00

I hope you want to know what became of the other boys. They
were waiting below to give Wendy time to explain about them; and
when they had counted five hundred they went up. They went up by
the stair, because they thought this would make a better
impression. They stood in a row in front of Mrs. Darling, with
their hats off, and wishing they were not wearing their pirate
clothes. They said nothing, but their eyes asked her to have
them. They ought to have looked at Mr. Darling also, but they
forgot about him.

"That's Michael,"

2007-08-06T00:23:00.001-07:00

she said, and she stretched out her arms for
the three little selfish children they would never envelop again.
Yes, they did, they went round Wendy and John and Michael, who
had slipped out of bed and run to her.

"George, George!" she cried when she could speak; and Mr.
Darling woke to share her bliss, and Nana came rushing in. There
could not have been a lovelier sight; but there was none to see
it except a little boy who was staring in at the window. He had
had ecstasies innumerable that other children can never know; but
he was looking through the window at the one joy from which he
must be for ever barred.

2007-08-04T14:40:00.001-07:00

And so when Mrs. Darling went back to the night-nursery to see
if her husband was asleep, all the beds were occupied. The
children waited for her cry of joy, but it did not come. She saw
them, but she did not believe they were there. You see, she saw
them in their beds so often in her dreams that she thought this
was just the dream hanging around her still.

She sat down in the chair by the fire, where in the old days
she had nursed them.

They could not understand this, and a cold fear fell upon all
the three of them.

"Mother!" Wendy cried.

"That's Wendy," she said, but still she was sure it was the
dream.

"Mother!"

"That's John," she said.

"Mother!" cried Michael. He knew her now.

"Surely,"

2007-08-02T14:03:00.000-07:00

said John, like one who had lost faith in his memory,
"he used not to sleep in the kennel?"

"John," Wendy said falteringly, "perhaps we don't remember the
old life as well as we thought we did."

A chill fell upon them; and serve them right.

"It is very careless of mother," said that young scoundrel
John, "not to be here when we come back."

It was then that Mrs. Darling began playing again.

"It's mother!" cried Wendy, peeping.

"So it is!" said John.

"Then are you not really our mother, Wendy?" asked Michael, who
was surely sleepy.

"Oh dear!" exclaimed Wendy, with her first real twinge of
remorse [for having gone], "it was quite time we came back,"

"Let us creep in," John suggested, "and put our hands over her
eyes."

But Wendy, who saw that they must break the joyous news more
gently, had a better plan.

"Let us all slip into our beds, and be there when she comes in,
just as if we had never been away.""Surely,"

2007-07-29T23:56:00.000-07:00

Thus Wendy and John and Michael found the window open for them
after all, which of course was more than they deserved. They
alighted on the floor, quite unashamed of themselves, and the
youngest one had already forgotten his home.

"John," he said, looking around him doubtfully, "I think I have
been here before."

"Of course you have, you silly. There is your old bed."

"So it is," Michael said, but not with much conviction.

"I say," cried John, "the kennel!" and he dashed across to look
into it.

"Perhaps Nana is inside it," Wendy said.

But John whistled. "Hullo," he said, "there's a man inside
it."

"It's father!" exclaimed Wendy.

"Let me see father," Michael begged eagerly, and he took a good
look. "He is not so big as the pirate I killed," he said with
such frank disappointment that I am glad Mr. Darling was asleep;
it would have been sad if those had been the first words he heard
his little Michael say.

Wendy and John had been taken aback somewhat at finding their
father in the kennel.

2007-07-29T02:49:00.000-07:00

Instead of feeling that he was behaving badly he danced with
glee; then he peeped into the day-nursery to see who was playing.
He whispered to Tink, "It's Wendy's mother! She is a pretty
lady, but not so pretty as my mother. Her mouth is full of
thimbles, but not so full as my mother's was."

Of course he knew nothing whatever about his mother; but he
sometimes bragged about her.

He did not know the tune, which was "Home, Sweet Home," but he
knew it was saying, "Come back, Wendy, Wendy, Wendy"; and he
cried exultantly, "You will never see Wendy again, lady, for the
window is barred!"

He peeped in again to see why the music had stopped, and now he
saw that Mrs. Darling had laid her head on the box, and that two
tears were sitting on her eyes.

"She wants me to unbar the window," thought Peter, "but I
won't, not I!"

He peeped again, and the tears were still there, or another two
had taken their place.

"She's awfully fond of Wendy," he said to himself. He was
angry with her now for not seeing why she could not have Wendy.

The reason was so simple: "I'm fond of her too. We can't both
have her, lady."

But the lady would not make the best of it, and he was unhappy.
He ceased to look at her, but even then she would not let go of
him. He skipped about and made funny faces, but when he stopped
it was just as if she were inside him, knocking.

"Oh, all right," he said at last, and gulped. Then he unbarred
the window. "Come on, Tink," he cried, with a frightful sneer at
the laws of nature; "we don't want any silly mothers"; and he
flew away.

2007-07-26T14:05:00.000-07:00

"My love!"

You may be sure she begged his pardon; and then, feeling
drowsy, he curled round in the kennel.

"Won't you play me to sleep," he asked, "on the nursery piano?"
and as she was crossing to the day-nursery he added
thoughtlessly, "And shut that window. I feel a draught."

"O George, never ask me to do that. The window must always be
left open for them, always, always."

Now it was his turn to beg her pardon; and she went into the
day-nursery and played, and soon he was asleep; and while he
slept, Wendy and John and Michael flew into the room.

Oh no. We have written it so, because that was the charming
arrangement planned by them before we left the ship; but
something must have happened since then, for it is not they who
have flown in, it is Peter and Tinker Bell.

Peter's first words tell all.

"Quick Tink," he whipered, "close the window; bar it! That's
right. Now you and I must get away by the door; and when Wendy
comes she will think her mother has barred her out; and she will
have to go back with me."

Now I understand what had hitherto puzzled me, why when Peter
had exterminated the pirates he did not return to the island and
leave Tink to escort the children to the mainland. This trick
had been in his head all the time.

2007-07-24T14:54:00.001-07:00

"Lots of little boys," sneered Liza.

"There were several adults to-day," he assured her with a faint
flush; but when she tossed her head he had not a word of reproof for
her. Social success had not spoilt him; it had made him sweeter.
For some time he sat with his head out of the kennel, talking with
Mrs. Darling of this success, and pressing her hand reassuringly
when she said she hoped his head would not be turned by it.

"But if I had been a weak man," he said. "Good heavens, if I
had been a weak man!"

"And, George," she said timidly, "you are as full of remorse as
ever, aren't you?"

"Full of remorse as ever, dearest! See my punishment: living
in a kennel."

"But it is punishment, isn't it, George? You are sure you are
not enjoying it?"

2007-07-23T00:40:00.001-07:00

It is a pity we did it, for she has started up, calling their
names; and there is no one in the room but Nana.

"O Nana, I dreamt my dear ones had come back."

Nana had filmy eyes, but all she could do was put her paw
gently on her mistress's lap; and they were sitting together thus
when the kennel was brought back. As Mr. Darling puts his head
out to kiss his wife, we see that his face is more worn than of
yore, but has a softer expression.

He gave his hat to Liza, who took it scornfully; for she had no
imagination, and was quite incapable of understanding the motives
of such a man. Outside, the crowd who had accompanied the cab
home were still cheering, and he was naturally not unmoved.

"Listen to them," he said; "it is very gratifying."

2007-07-20T01:00:00.001-07:00

On that eventful Thursday week, Mrs. Darling was in the night-
nursery awaiting George's return home; a very sad-eyed woman.
Now that we look at her closely and remember the gaiety of her in
the old days, all gone now just because she has lost her babes, I
find I won't be able to say nasty things about her after all. If
she was too fond of her rubbishy children, she couldn't help it.
Look at her in her chair, where she has fallen asleep. The
corner of her mouth, where one looks first, is almost withered
up. Her hand moves restlessly on her breast as if she had a
pain there. Some like Peter best, and some like Wendy best, but
I like her best. Suppose, to make her happy, we whisper to her
in her sleep that the brats are coming back. They are really
within two miles of the window now, and flying strong, but all
we need whisper is that they are on the way. Let's.

2007-07-17T00:22:00.000-07:00

Every morning the kennel was carried with Mr. Darling in it to
a cab, which conveyed him to his office, and he returned home in
the same way at six. Something of the strength of character of
the man will be seen if we remember how sensitive he was to the
opinion of neighbours: this man whose every movement now
attracted surprised attention. Inwardly he must have suffered
torture; but he preserved a calm exterior even when the young
criticised his little home, and he always lifted his hat
courteously to any lady who looked inside.

It may have been Quixotic, but it was magnificent. Soon the
inward meaning of it leaked out, and the great heart of the
public was touched. Crowds followed the cab, cheering it
lustily; charming girls scaled it to get his autograph;
interviews appeared in the better class of papers, and society
invited him to dinner and added, "Do come in the kennel."

2007-07-16T00:03:00.000-07:00

In the bitterness of his remorse he swore that he would never
leave the kennel until his children came back. Of course this
was a pity; but whatever Mr. Darling did he had to do in excess,
otherwise he soon gave up doing it. And there never was a more
humble man than the once proud George Darling, as he sat in the
kennel of an evening talking with his wife of their children and
all their pretty ways.

Very touching was his deference to Nana. He would not let her
come into the kennel, but on all other matters he followed her
wishes implicitly.

2007-07-12T00:32:00.000-07:00

"But, my dear madam, it is ten days till Thursday week; so that
by telling you what's what, we can save you ten days of
unhappiness."

"Yes, but at what a cost! By depriving the children of ten
minutes of delight."

"Oh, if you look at it in that way!"

"What other way is there in which to look at it?"

You see, the woman had no proper spirit. I had meant to say
extraordinarily nice things about her; but I despise her, and not
one of them will I say now. She does not really need to be told
to have things ready, for they are ready. All the beds are aired,
and she never leaves the house, and observe, the window is open.
For all the use we are to her, we might well go back to the ship.
However, as we are here we may as well stay and look on. That is
all we are, lookers-on. Nobody really wants us. So let us watch
and say jaggy things, in the hope that some of them will hurt.

The only change to be seen in the night-nursery is that between
nine and six the kennel is no longer there. When the children
flew away, Mr. Darling felt in his bones that all the blame was
his for having chained Nana up, and that from first to last she
had been wiser than he. Of course, as we have seen, he was quite
a simple man; indeed be might have passed for a boy again if he
had been able to take his baldness off; but he had also a noble
sense of justice and a lion's courage to do what seemed right to
him; and having thought the matter out with anxious care after
the flight of the children, he went down on all fours and crawled
into the kennel. To all Mrs. Darling's dear invitations to him
to come out he replied sadly but firmly:

"No, my own one, this is the place for me."

2007-07-10T23:50:00.001-07:00

One thing I should like to do immensely, and that is to tell
her, in the way authors have, that the children are coming back,
that indeed they will be here on Thursday week. This would spoil
so completely the surprise to which Wendy and John and Michael
are looking forward. They have been planning it out on the ship:
mother's rapture, father's shout of joy, Nana's leap through the
air to embrace them first, when what they ought to be prepared
for is a good hiding. How delicious to spoil it all by breaking
the news in advance; so that when they enter grandly Mrs. Darling
may not even offer Wendy her mouth, and Mr. Darling may exclaim
pettishly, "Dash it all, here are those boys again." However, we
should get no thanks even for this. We are beginning to know
Mrs. Darling by this time, and may be sure that she would upbraid
us for depriving the children of their little pleasure.

2007-07-09T00:41:00.000-07:00

Even now we venture into that familiar nursery only because its
lawful occupants are on their way home; we are merely hurrying on
in advance of them to see that their beds are properly aired and
that Mr. and Mrs. Darling do not go out for the evening. We are
no more than servants. Why on earth should their beds be
properly aired, seeing that they left them in such a thankless
hurry? Would it not serve them jolly well right if they came
back and found that their parents were spending the week-end in
the country? It would be the moral lesson they have been in need
of ever since we met them; but if we contrived things in this way
Mrs. Darling would never forgive us.

2007-07-03T00:57:00.000-07:00

Instead of watching the ship, however, we must now return to
that desolate home from which three of our characters had taken
heartless flight so long ago. It seems a shame to have neglected
No. 14 all this time; and yet we may be sure that Mrs. Darling
does not blame us. If we had returned sooner to look with
sorrowful sympathy at her, she would probably have cried, "Don't
be silly; what do I matter? Do go back and keep an eye on the
children." So long as mothers are like this their children will
take advantage of them; and they may lay to [bet on] that.

2007-07-01T14:31:00.000-07:00

Captain Pan calculated, after consulting the ship's chart, that
if this weather lasted they should strike the Azores about the
21st of June, after which it would save time to fly.

Some of them wanted it to be an honest ship and others were in
favour of keeping it a pirate; but the captain treated them as
dogs, and they dared not express their wishes to him even in a
round robin [one person after another, as they had to Cpt. Hook].
Instant obedience was the only safe thing. Slightly got a dozen
for looking perplexed when told to take soundings. The general
feeling was that Peter was honest just now to lull Wendy's
suspicions, but that there might be a change when the new suit
was ready, which, against her will, she was making for him out of
some of Hook's wickedest garments. It was afterwards whispered
among them that on the first night he wore this suit he sat long
in the cabin with Hook's cigar-holder in his mouth and one hand
clenched, all but for the forefinger, which he bent and held
threateningly aloft like a hook.

THE RETURN HOME

2007-06-30T10:22:00.000-07:00

By three bells that morning they were all stirring their stumps
[legs]; for there was a big sea running; and Tootles, the bo'sun,
was among them, with a rope's end in his hand and chewing
tobacco. They all donned pirate clothes cut off at the knee,
shaved smartly, and tumbled up, with the true nautical roll and
hitching their trousers.

It need not be said who was the captain. Nibs and John were
first and second mate. There was a woman aboard. The rest were
tars [sailors] before the mast, and lived in the fo'c'sle. Peter
had already lashed himself to the wheel; but he piped all hands
and delivered a short address to them; said he hoped they would
do their duty like gallant hearties, but that he knew they were
the scum of Rio and the Gold Coast, and if they snapped at him he
would tear them. The bluff strident words struck the note
sailors understood, and they cheered him lustily. Then a few
sharp orders were given, and they turned the ship round, and nosed
her for the mainland.

2007-06-27T23:03:00.000-07:00

James Hook, thou not wholly unheroic figure, farewell.

For we have come to his last moment.

Seeing Peter slowly advancing upon him through the air with
dagger poised, he sprang upon the bulwarks to cast himself into
the sea. He did not know that the crocodile was waiting for
him; for we purposely stopped the clock that this knowledge might
be spared him: a little mark of respect from us at the end.

He had one last triumph, which I think we need not grudge him.
As he stood on the bulwark looking over his shoulder at Peter
gliding through the air, he invited him with a gesture to use his
foot. It made Peter kick instead of stab.

At last Hook had got the boon for which he craved.

"Bad form," he cried jeeringly, and went content to the
crocodile.

Thus perished James Hook.

"Seventeen," Slightly sang out; but he was not quite correct in
his figures. Fifteen paid the penalty for their crimes that
night; but two reached the shore: Starkey to be captured by the
redskins, who made him nurse for all their papooses, a melancholy
come-down for a pirate; and Smee, who henceforth wandered about
the world in his spectacles, making a precarious living by saying
he was the only man that Jas. Hook had feared.

Wendy, of course, had stood by taking no part in the fight,
though watching Peter with glistening eyes; but now that all was
over she became prominent again. She praised them equally, and
shuddered delightfully when Michael showed her the place where he
had killed one; and then she took them into Hook's cabin and
pointed to his watch which was hanging on a nail. It said "half-
past one!"

The lateness of the hour was almost the biggest thing of all.
She got them to bed in the pirates' bunks pretty quickly, you may
be sure; all but Peter, who strutted up and down on the deck,
until at last he fell asleep by the side of Long Tom. He had one
of his dreams that night, and cried in his sleep for a long time,
and Wendy held him tightly.

Hook

2007-06-27T00:03:00.000-07:00

was fighting now without hope. That passionate breast no
longer asked for life; but for one boon it craved: to see Peter
show bad form before it was cold forever.

Abandoning the fight he rushed into the powder magazine and
fired it.

"In two minutes," he cried, "the ship will be blown to pieces."

Now, now, he thought, true form will show.

But Peter issued from the powder magazine with the shell in his
hands, and calmly flung it overboard.

What sort of form was Hook himself showing? Misguided man
though he was, we may be glad, without sympathising with him,
that in the end he was true to the traditions of his race. The
other boys were flying around him now, flouting, scornful; and he
staggered about the deck striking up at them impotently, his mind
was no longer with them; it was slouching in the playing fields
of long ago, or being sent up [to the headmaster] for good, or
watching the wall-game from a famous wall. And his shoes were
right, and his waistcoat was right, and his tie was right, and
his socks were right.

2007-06-23T23:55:00.001-07:00

"Now!" cried all the boys, but with a magnificent gesture Peter
invited his opponent to pick up his sword. Hook did so instantly,
but with a tragic feeling that Peter was showing good form.

Hitherto he had thought it was some fiend fighting him, but
darker suspicions assailed him now.

"Pan, who and what art thou?" he cried huskily.

"I'm youth, I'm joy," Peter answered at a venture, "I'm a
little bird that has broken out of the egg."

This, of course, was nonsense; but it was proof to the unhappy
Hook that Peter did not know in the least who or what he was,
which is the very pinnacle of good form.

"To't again," he cried despairingly.

He fought now like a human flail, and every sweep of that
terrible sword would have severed in twain any man or boy who
obstructed it; but Peter fluttered round him as if the very wind
it made blew him out of the danger zone. And again and again he
darted in and pricked.

2007-06-17T01:02:00.000-07:00

Without more words they fell to, and for a space there was no
advantage to either blade. Peter was a superb swordsman, and
parried with dazzling rapidity; ever and anon he followed up a
feint with a lunge that got past his foe's defence, but his
shorter reach stood him in ill stead, and he could not drive the
steel home. Hook, scarcely his inferior in brilliancy, but not
quite so nimble in wrist play, forced him back by the weight of
his onset, hoping suddenly to end all with a favourite thrust,
taught him long ago by Barbecue at Rio; but to his astonishment he
found this thrust turned aside again and again. Then he sought to
close and give the quietus with his iron hook, which all this time
had been pawing the air; but Peter doubled under it and, lunging
fiercely, pierced him in the ribs. At the sight of his own blood,
whose peculiar colour, you remember, was offensive to him,
the sword fell from Hook's hand, and he was at Peter's mercy.

I think

2007-06-12T22:19:00.000-07:00

all were gone when a group of savage boys surrounded
Hook, who seemed to have a charmed life, as he kept them at bay
in that circle of fire. They had done for his dogs, but this man
alone seemed to be a match for them all. Again and again they
closed upon him, and again and again he hewed a clear space. He
had lifted up one boy with his hook, and was using him as a
buckler [shield], when another, who had just passed his sword
through Mullins, sprang into the fray.

"Put up your swords, boys," cried the newcomer, "this man is
mine."

Thus suddenly Hook found himself face to face with Peter. The
others drew back and formed a ring around them.

For long the two enemies looked at one another, Hook shuddering
slightly, and Peter with the strange smile upon his face.

"So, Pan," said Hook at last, "this is all your doing."

"Ay, James Hook," came the stern answer, "it is all my doing."

"Proud and insolent youth," said Hook, "prepare to meet thy
doom."

"Dark and sinister man," Peter answered, " have at thee."

Peter Pan

2007-06-06T23:55:00.000-07:00

"Peter Pan the avenger!" came the terrible answer; and as he
spoke Peter flung off his cloak. Then they all knew who 'twas
that had been undoing them in the cabin, and twice Hook essayed
to speak and twice he failed. In that frightful moment I think
his fierce heart broke.

At last he cried, "Cleave him to the brisket!" but without
conviction.

"Down, boys, and at them!" Peter's voice rang out; and in
another moment the clash of arms was resounding through the ship.
Had the pirates kept together it is certain that they would have
won; but the onset came when they were still unstrung, and they
ran hither and thither, striking wildly, each thinking himself
the last survivor of the crew. Man to man they were the
stronger; but they fought on the defensive only, which enabled
the boys to hunt in pairs and choose their quarry. Some of the
miscreants leapt into the sea; others hid in dark recesses, where
they were found by Slightly, who did not fight, but ran about
with a lantern which he flashed in their faces, so that they were
half blinded and fell as an easy prey to the reeking swords of
the other boys. There was little sound to be heard but the clang
of weapons, an occasional screech or splash, and Slightly
monotonously counting -- five -- six -- seven -- eight -- nine --
ten -- eleven.

To the pirates

2007-06-04T12:37:00.000-07:00

it was a voice crying that all the boys lay
slain in the cabin; and they were panic-stricken. Hook tried to
hearten them; but like the dogs he had made them they showed him
their fangs, and he knew that if he took his eyes off them now
they would leap at him.

"Lads," he said, ready to cajole or strike as need be, but
never quailing for an instant, "I've thought it out. There's a
Jonah aboard."

"Ay," they snarled, "a man wi' a hook."

"No, lads, no, it's the girl. Never was luck on a pirate ship
wi' a woman on board. We'll right the ship when she's gone."

Some of them remembered that this had been a saying of
Flint's. "It's worth trying," they said doubtfully.

"Fling the girl overboard," cried Hook; and they made a rush at
the figure in the cloak.

"There's none can save you now, missy," Mullins hissed
jeeringly.

"There's one," replied the figure.

"Who's that?"