Disney's Lilo

Už dosti dlouhou dobu přemýšlím nad poněkud ponurou budoucností konzole PSX (resp. PSOne) jako nástroje, který je schopen poskytnout bezprostřední zábavu širokému okruhu lidské populace, kterou už nebaví jen hloupě a pasivně civět do kontrastem, barvami a přihlouplými zábavnými pořady přebuzené obrazovky televizního přijímače. Důvodem je sice ne zcela katastrofální, ale přesto nepříliš uspokojivá situace na trhu 32-bitů. Kde jsou ty časy, kdy se člověk v krámku s videohrami velmi těžce rozhodoval, který z novinkových titulů si pořídí za své ušetřené kapesné, případně za část své výplaty? Lařiny archeologické nálezy byly umístěny do muzeí, Solid Snake se odstěhoval na PS2 a tak bychom mohli pokračovat dál. PSOne se zkrátka pomalu ale jistě stává konzolí, určenou k pobavení mladší generace hráčů, které ještě příliš nelákají (anebo pro ně nejsou dostupné) „konkurenční“ PS-dvojkové gamesy. S tímto - nejen mým - názorem koresponduje i poněkud chudá prezentace videoherní tvorby pro platformu PSOne na letošní E3, případně ECTS. Stručně řečeno - bída.